PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi. 
V Dumce si dnes přečtete:  Meow (Mňaaau) Penelopo (Smoky, Marie Crossette, USA)
 
25.8.PSI & KOČKY
O zavrženíhodných mlsných kočkách... ...a o pejskovi s neobvyklým jménem (Jiří Doležal)
24.8.PTÁCI
Hrdlička - můj největší kamarád - 2. Moje chovatelské začátky a první dny Čikitky v nové rodině (Otmar Němec)
Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

PSI & KOČKY
O zavrženíhodných mlsných kočkách...

Ke konci války, když Ostravě hrozily nálety, poslali mě, jako dítě předškolního věku, do jedné vesnice na Hané.

(Tedy ty nálety nejenže hrozily: hned při prvním, 29. srpna 1944, zahynulo přes 400 lidí. Moje manželka, jako malá holčička, taky patřila mezi vybombardované, kteří zachránili jen holý život. Většina bomb spadla do hustě obydlených oblastí, zatímco stěžejní průmyslové závody zůstaly téměř bez poškození, vlastně až do konce války. V nepřetržitých provozech nebyla zastavena práce dokonce ani během osvobozovacích bojů. Ihned po válce tak mohly Vítkovice dodávat celé mostní konstrukce, v době, kdy jinde byl problém sehnat jednoduchou kolejnici - jak jsem se dočetl v dobových pramenech...)
Ale abych se dostal k těm kočkám. Bydleli jsme s tetou u jedné paní, vlastně slečny, která milovala své "kočénky" (jak to výrazně vyslovovala) víc, než asi tehdy bývalo obvyklé. Ani nevím, kolik těch koček bylo, zdálo se mi, že jich je strašně moc, ale byly možná jenom dvě... Co se týká vzhledu, mám dojem, že na nich převládala bílá barva. Jedno vím jistě, kocourek se jmenoval Courek. Ano, zrovna tak, jako v seriálu Adolfa Borna Cour a Courek, který sledovaly moje děti o pár desítek let později (vycházelo to myslím ve Sluníčku?).
Nevím, kolik čtenářů Dumky či PET pamatuje válku a Protektorát. Za druhé světové války nebyl přímo hlad, jako za té první. Systém potravinových lístků fungoval v Protektorátu do té míry, že nikdo vysloveně hladem neumíral. Ovšem k blahobytu to mělo daleko. Možná jste se setkali s nějakým starším člověkem, který své dnešní neduhy přičítá nedostatečné výživě v době dětství za války. Některé komodity, jako jižní ovoce a káva, zmizely z trhu úplně. Máslo, a to zvlášť připomínám, bylo považováno za luxusní zboží. A navíc asi byl v podvědomí lidí, kteří pamatovali první válku, uhnízděn strach, že bude určitě hůř...
Leica - film 35mm, Leica nebo spíš Voigtlnder (10 kB)
Kočénky ale ani za této situace nesměly pocítit jakýkoliv nedostatek. Panička jim vařila například speciální hovězí polévku a neváhala servírovat i v noci, když se Courek vrátil z procházky. Samozřejmě, ze kočénky byly mlsné a nejedly jen tak ledacos. Rozhodně se neřídily heslem: je válka, všechno se musí jíst! Kupodivu se ale občas spokojily i s chlebem. Ovšem pozor (a to je vlastně pointa tohoto povídání), jen když byl tlustě namazaný máslem z obou stran!
Rozmazlování zvířátek v těžkých dobách vyvolává u mnohých lidí nelibost. Ale kdy zrovna není někde těžká doba? Že bychom mohli zastavit hladomor ve vzdálených zemích(a obnovit rovnováhu Všehomíra) tím, že necháme kočičky hladovět?*)
No, nevím to jistě a zeptat se už nemůžu, ale mám dojem, že mojí mamince se to moc nelíbilo. A taky se asi báli, že se od koček naučím vybíravosti v jídle (ale to mě jako dítě nikdo učit nemusel). A slečna taky netrpěla, aby si děti hrály s kočkami, což dneska stoprocentně chápu.
Asi ze všech těchto důvodů mi byly kočky líčeny jako zlé, falešné a mlsné. Myslím, že to nebylo ani nutné. Pokud si mohu pamatovat, tak mě jako dítě kočky vůbec nezajímaly.
Dětská literatura ovšem byla plná sympatických kočičích hrdinů - třeba ty vznešené angorské kočičky, které bydlely v zelené vile (nevíte někdo, co to mohlo být za knížku?). Nebo Veselé pohádky Václava Čtvrtka a jeho kocour Beroun z rozhlasového seriálu. Ale ty jsem si nijak nespojoval se skutečným světem.
Ve městě v těch dobách asi nebylo tolik koček jako dnes, anebo jsem je tehdy prostě nevnímal. Nepamatuji se, že by někdo známý měl doma kočku. Přitom někteří spolužáci bydleli v kolonii, kde se chovalo všemožné zvířectvo. Je to tak, že pozornost dětí určitě víc budí psi než kočky, ale to je zase jiná kapitola.

...a o pejskovi s neobvyklým jménem

To bylo o nějakých deset let později, někdy v polovině padesátých let. Byl jsem na prázdninách u strýce v jednom jihomoravském městě a šli jsme takhle s jedním z mých bratranců po ulici, když se k nám najednou přidal pes.
Okno - deska 9x12 (10 kB)

(Zatímco já si teď užívám důchodu, ten bratranec, o něco starší, pracuje mezi indiány v Bolivii. Daleko od civilizace, žádný Internet... Ani nevím, jestli tam taky mají kočky. Musím se na to zeptat - jestli ještě někdy budu mít příležitost - článek o kočkách v Bolívii už mezitím v Dumce vyšel.)
Byl to mladý pejsek, odrostlé štěně, fenka hrubosrstého jezevčíka. Bylo poznat, že se asi už několik dní potuluje. Dokonce to vypadalo, že má na boku tržnou ránu, ale pak se ukázalo, že je to jenom červená barva, asi základní barva ze železničního mostu, který se tehdy právě opravoval.
Doma jsme pochopitelně tvrdili, že jsme si psa vůbec, ale vůbec nevšímali, že za námi šel sám. No, dneska můžu prozradit, že jsme ho přece jenom trošku lákali, ale opravdu jenom trošičku... Dodnes vidím, s jakou radostí ten pes doslova prolétl celým rozsáhlým bytem a v tu chvíli o něm bylo rozhodnuto. Takže pátrání po původním majiteli se vedlo záměrně liknavě a když se později objevily indicie, odkud by mohl být, tak jsme všechno zatloukli.
A teď přijde to zvláštní. Fenka dostala jméno Leica. Asi myslíte, že to má být Lajka, na počest prvního psa kosmonauta. Jenže tohle se odehrálo dávno před prvním Sputnikem. Tady se jednalo o fotoaparát, pana Ernesta LEItze CAmeru!
To léto jsme s bratrancem horlivě fotografovali a taky vyvolávali, kopírovali, zvětšovali. Ať už jsme pracovali doma nebo v dobře vybavené laboratoři, výsledky byly vesměs tristní (jak je ostatně patrné z přiložených snímků), ale to nás nijak neodradilo od další práce, respektive kažení materiálu. Toho ostatně nebyla velká škoda, používali jsme vyřazený prošlý kinofilm, velice speciální materiál, určený na fotografování rentgenových snímků ze štítu. Snad se na ten film ani normální snímek nedal udělat. Obrázek s pejskem na okně je dokonce pořízen na skleněnou desku 9 x 12, aparátem z dvacátých let, na materiál skoro stejně starý! (Na omluvu té hrůzy budiž řečeno, že to prostě měl být pohled z okna, a to opravdu je, ten pejsek je tam jen jako stafáž.)
Jedna z našich tet vlastnila předválečný model Leicy s objektivem Hector, a to v padesátých letech byla ještě pořád třída!! Ačkoliv strýc uznával v té době jedině Exactu, přesto nám dovolil, abychom fenku pojmenovali jménem Leica.
Aby ale nevznikl omyl, že jsem nějaký odborník přes fotografii! To rozhodně ne! Od té doby jsem se už fotografováním nikdy nezabýval a dnes ani netuším, jak moderní aparát vypadá. (Snímky kočiček do Dumky jsem dělal takovým hračkovým digitálem, který nemá s fotografickým řemeslem, tím méně uměním, nic společného.)
Leica pak byla, pokud vím, celé rodině potěšením v následujících ne zrovna radostných letech. Byl to moc hodný pejsek, který prý všemu rozuměl. Myslím, že nikdy nelitovali, že si ji tehdy vzali k sobě. (Na čemž jsem měl malinký podíl i já, dneska příznivec koček.)

Jiří Doležal          

* Doporučená literatura k problému:
Josef Škvorecký: Reakcionář Kohn (povídka ze sbírky Hořkej svět)

Malí tuleni potřebují vaši pomoc !
Umlácení holí - to je způsob, kterým přichází o život 350 000 tuleňů ročně. Průzkumy ukazují, že tím brutalita nekončí - kolem 42% tuleních mláďat je z kůže staženo za živa, dospělým samcům jsou uřezávány penisy (které se prodávají v asijských zemích jako afrodisiakum) a zvířata nechána vykrvácet :-(((.
Pokud se vám tato praxe nelíbí a rádi byste proti ní něco udělali, můžete podepsat petici adresovanou kanadskému premiérovi a ministrovi pro rybářství. Do formuláře vyplníte své jméno a příjmení, stát, město, kde bydlíte, a PSČ (ZIP code), ve formátu CZ-PSČ. Pokud nechcete, aby vaše jméno bylo zveřejněno na seznamu signatářů, můžete zaškrtnout políčko "Anonymous".
Věříme, že věnujete chvilku svého času na zastavení zbytečného a nesmyslně brutálního zabíjení tuleňů.

 

  
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata