PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Micinka a košíček (Gabriela)

23.3. ŽELVY
Láska stěny přelézá ! - druhá část (Marie Crossette)

22.3. KYTIČKY
Ophrys israelitica - orchideje 16 (Lumír O.Hanuš)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005

ŽELVY
Láska stěny přelézá !
druhá část

Povídání o želvách začalo před týdnem vyprávěním, že Všechno to začalo omylem !.

Trey se natahuje na hrazení vyběhu (21 kB) Od té doby, co jsme samečka Crackera před dvěma roky vypuštili z želvího výběhu ven a on se volně pohyboval po zahradě, jakoby o samičky Slider a Jiřinku ztratil zájem a kolem jejich výběhu chodil jen vyjímečně a snad i zapomněl, že v něm jsou dvě želví samičky. Naopak Trey musel samičky cítit na dálku, výběh obcházel velice často, natahoval krk jak jen mohl a několikrát jsem ho viděla, jak se snaží vyšplhat po jeho strmém ohrazení.

To je z plastických pruhů asi půl metru vysokých, které sice mají větrací otvory, ale ty jsou tak malé a hlavně úzké, že mně nikdy nenapadlo, že by se v nich mohl zachytil želví drápek. Vždyť ani samičky uvnitř se z výběhu nikdy nepokoušely vylézt. A tak jsem Trey pobaveně i když přeci jen s trochou lítosti pozorovala, jak se vytrvale snažil po stěnách výběhu šplhat :-).
Trey šplhá po hrazení vyběhu (21 kB)

Nechtěla jsem jeho touhám vyhovět a do výběhu ho "vysadit", protože Jiřinka byla příliš malá na páření a také Slider až dosud nevypadala na to, že by o nějakého samečka stála. Když s ní dříve ve výběhu žili samečci Digger a Cracker, Slider před jejich pokusy o páření utíkala jak jen mohla. Většinou se jí to nedařilo a tak se alespoň před nimi na dlouho a co nejpevněji zavírala do svého krunýře a téměř přestávala jíst. Však má už navždy vrchní okraj krunýře zohavený, jak se jí oba samečce snažili jeho okusováním a vylamováním přesvědčit, aby povolila. Ty okousané kraje tenkrát dost krvácely a já jsem se obávala, aby Slider nedostala do ran infekci...

Několikrát jsem jí proto máčela do bylinné lázně, rány se nakonec zacelily ale krunýř už nedorostl. Trey měl ale ve svých milostných nájezdech zaviděníhodnou vytrvalost. K mému překvapení se mu opravdu dařilo zaklesnout drápky do malých otvorů v hrazení, ale stěny jsou tak strmé, že i když se mu několikrát podařilo došplhat až skoro k okraji, nakonec se přeci jen skulil dolů na záda.

Želva, která se převalí nebo spadne na vypouklá záda svého krunýře nedosáhne nohama na zem, bezmocně se kolébá a nohy jí plavou ve vzduchu. Převrátit se zpět dokáže pouze pomocí hlavy a svého dlouhého, silného krku. Ten co nejvíce vytáhne, zakloní hlavu nazad, špičku nosu zaboří do země a hlavou točí jako vývrtkou až se zase celý krunýř převrátí do původní polohy. Na pohled to vypadá docela bolestivá záležitost, ale jiný způsob nemá (nebo já ho zatím neviděla). Ovšem jestli se želva převrátí na tvrdém nebo kluzkém podkladu kam nemůže zapíchnout nos, nemusí se jí překocení nazpět podařit. Pak uhyne hladem, žízní nebo třeba jen horkem, praží-li na ní dlouho slunce.
Trey u obruby želvího výběhu (15 kB)

Naštestí Sameček Trey s převrácením na měkkém trávníku neměl žádný problém, ale když některý den spadl několikát za sebou, šplhání vzdal a odešel, aby se o něj pokusil zase jindy :-).

Potom jsem jednou ráno nesla samičkám jídlo a protože nebyly vidět, začala jsem je volat. Když se ani jedna neukázala, nakoukla jsem pod jeden z krytů, které tam mají pro stín. A nestačila jsem se divit !

Pod víkem seděla samička Slider a pářila se s Trey! Říká se, že láska hory přenáší, v případě Trey "láska stěny přelézá" - jeho snaha a vytrvalost byly korunovány úspěchem a nakonec se mu podařilo to, co jsem až dosud považovala za nemožné - překonat hrazení výběhu. A Slider, která až dosud o žádné páření nestála teď naopak vypadala plně svolná. Buď jí fešák Trey padl do oka :-), nebo během přezimování natolik dospěla, že i na ní přišly rozmnožovací touhy !

Páření želv je dlouhá záležitost a tak jsem jim (po prvním zvědavém "šmírování" a několika fotkách) nechala soukromí a odešla jsem. Když páření skončilo, vyndala jsem Trey z výběhu a pak zvýšila hrazení tam, kde jsem se domnívala, že se mu ho podařilo přešplnat. Asi jsem místo odhadla správně, protože od té doby už se do výběhu nikdy nedostal.

Zato já jsem želvím hnízdům na zahradě stejně neunikla a vlastně jsem se na ten zázrak přírody začala těšit. Před osmi lety jsem byla svědkem toho, jak se na naší zahradě narodila Slider a tak teď byla zase řada na ní, postarat se o pokračování rodu, i když jsme u ní něco takového rozhodně neplánovali.

Situaci jsem měla částečně ulehčenou velikostí výběhu, kde si Slider bude muset najít vhodné místo pro hnízdo. Sice jsem věděla přesný den, kdy se želvy pářily, ale nevěděla jsem za jak dlouho pak samička snáší vajíčka a nikde se mi o tom nepodařilo dočíst. Zdálo se mi, že ve výběhu je hned několik koutů, které by Slider mohly vyhovovat, protože tam hlína byla poměrně kyprá a hlavně bez kořenů.
Sameček Trey se dostal k samičce Slider (16 kB)

Sameček Trey se dostal k samičce Slider (16 kB)

Jak se ale ukázalo, Slider se ani jedno z těchto míst nezamlouvalo. Želva si někde v přírodě vyhloubí hnízdo, snese vajíčka a tím pro ní veškeré "mateřské povinnosti" končí. Musí proto vrozeným instinktem vědět, jaké místo potřebuje k tomu aby byla vajíčka po dobu nejméně tří měsíců co nejvíce chráněna. Tedy určitě ne kyprou hlínu, která se zamlouvala mně, ale naopak zem tvrdou jako kámen, ze které není tak snadné vajíčka vyhrabat.

Věděla jsem, že želva si začíná hloubit hnízdo k večeru, kdy jindy už dávno spí. Zahalená do houstnoucí tmy se zřejmě cítí dobře chráněná, protože hloubění hnízda a snášení trvá dlouhé hodiny. Když jsem tedy asi měsíc po páření želv viděla Slider, jak se ještě v podvečer prochází ve výběhu, věděla jsem, že si přišla její doba. Už předem jsem se těšila, jak si celý postup hloubění hnízda a snášení vajec vyfotografuji.

Slider nakonec vyhloubila čtyři hnízda, ale mně se nepodařilo vyfotografovat snášení vajíček ani do jednoho z nich :-(. Čas a především trpělivost jsem k tomu rozhodně měla, ale zradily mně dosud krátké dny. Focení ve tmě s bleskem jsem zamítla, bála jsem se abych jí případnými záblesky celou nepopletla...
Sameček Trey (17 kB)

Nad hlouběním jednoho hnízda jsem dokonce stála s velkým deštníkem nad hlavou a s fotoaparátem schovaným pod tričkem, protože Slider si musela vybrat právě deštivý den. Jindy jsem v horkém a vlhkém večeru skoro dvě hodiny seděla kus vedle ní, zahalená od hlavy k patě do tenkého prostěradla jako mumie, abych byla alespoň trochu chráněná od dotěrných komárů :-/.

Slider si ale pokaždé hloubila hnízdo v místě, kde zem byla nejen trvdá, ale i plná kořínků buď od trávy, nebo od keře ve výběhu. Když si po zdánlivě nekonečném obcházení obvodu výběhu konečně našla místo, začala zadníma nohama hnízdo hloubit. Vrtěla se ze strany na stranu a pomaloučku vyhrabávala malý důlek.

Někdy jí trvalo třeba deset minut, než se jí vůbec podařilo nadzvednout a drápkem přetrhnout silnější kořínek. Nikdy se neotočila, aby se podívala, jak hloubení pokračuje, spoléhala zcela na cit svých zadních nohou. Když vyhloubila hnízdo tak hluboké, že se jí do něj vešla natažená noha, začala v něm krouživým pohybem vyhrabávat jakousi postranní komůrku, zřejmě proto, aby se vajíčka - velikosti oválného ořechu do hnízda lépe vešla.

I když jsem Slider sebevíc "zaříkala" ať si pospíší, jarní soumrak mně vždycky předběhl, padla tma a ráno jsem pak už našla jen dokonale uhlazené místo a vyčerpanou Slider spící opodál. Kdybych byla předešlý večer neviděla želvu hnízdo v tom kterém místě hloubit nikdy by mně nenapadlo, že tam je.
Slider a Trey se páří (16 kB)

Želva normálně snáší v rozpětí jednoho měsíce do dvou hnízd. Slider si ale hloubila hnízdo čtyřikrát - první 30. května a poslední 14.července 2004. Všechna hnízda si hloubila se stejnou péčí a vytrvalostí, ale protože se mi ani jednou nepodařilo dočkat se samotného snášení, neměla jsem ponětí do kterých dvou hnízd nakonec vejce opravdu snesla. Pokud mi světlo dovolilo hloubění sledovat, ani jednou jsem Slider neviděla, že by opustila načaté hnízdo.

Vždy ráno pak byla v tom místě zem zase dokonale zahlazená. Želva snese do každého hnízda 5 - 7 vajec. Zem, kde Slider hnízda vyhrabávala byla tak prorostlá kořeny, že jsem si myslela, že důvod proč snášela tolikrát byl ten, že třeba do každého hnízda snesla jen část svých vajec, jelikož se jí nepodařilo vyhloubit hnízdo dostatečně hluboké pro plnou snůšku.

Každé nové hnízdo jsem hned ráno přikryla, abych na něj omylem nešlápla a ještě kolem něj vytrhala trávu i s kořeny. Zdejší tráva má totiž kořeny velice dlouhé a silné, aby dokázala přežít letní vedra a sucha, stejně jako stromy a keře.

I když jsem vejcím v hnízdech moc naděje nedávala, přesto jsem je pravidelně celé léto zalévala a trpělivě čekala, co se bude dít.

Marie Crossette, USA

Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.
Dokončení má název: Narození želviček

Hledá se domov pro střapaté štěně OS podbrdsko hledá domov pro roztomilé 3-měsíční štěně, huňatého plavohnědého křížence, který bude v dospělosti zřejmě velkého vzrůstu. Tomík bydlí aktuálně v kotci se svými staršími bratry, ale v bytě by si zvykl také. Je milý, hravý a potřebuje někoho, kdo by se mu individuálně věnoval. Vakcinovaný, čipovaný. Foto a podrobnější charakteristika. Znáte někoho, kdo by měl o Tomíka zájem? Ozvěte s Báře, tel. 603 363 315, email.

Důra (12 kB) Prosíme, pomozte při hledání Důry! Dne 16.11. se nám v Děčíně ztratila 2,5 letá fenka křížence německého hladkosrstého ohaře. Je černá s šedými znaky. Slyší na jméno Důra.
Přestože jsme ji celá rodina i naši kamarádi intenzivně hledali do 21.11. (pak už jsme se museli vrátit domů, bydlíme na Šumavě) v Děčíně a okolí, byli jsme neúspěšní. Pohybovali jsme se na místech, kde byla údajně viděna ve středu a to v okolí Žlebů. Dost jsme se spoléhali na to, že když máme s sebou její matku a další naši fenku, podaří se nám ji najít.
Je velmi pravděpodobné, že v té době už byla někým nalezena.
Důra bohužel nemá ani tetování ani čip, protože není čistokrevná. K lidem je přátelská, na psy je zvyklá, žije ve společnosti našich dalších tří psů. Zpočátku byla pravděpodobně vyděšená z města, na které není zvyklá, ale předpokládáme, že když se uklidnila, vyhledala lidskou společnost.
Pokud byste ji uviděli nebo se dozvěděli o nálezu fenky odpovídající popisu, dejte prosím vědět na tel. 602 270 627 (Toncarová) nebo 603 530 604 (Toncar). Moc děkujeme za ochotu a pomoc.
S pozdravem Ženíškovi, majitelé Důry

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky