| |
28.1.
Kočička Dixie (Marie Crossette, USA)
Minule bylo:
27.1.
Zase něco do Kočičí rubriky (L. & K. Virgl, Afrika)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Kočička Dixie
Nase kocicka Dixie, stejne jako jeji predchudkyne, si nas vybrala sama jako
pana a panicku, s kterymi hodla sdilet domacnost. Nasli jsme ji pri jedne
vecerni prochazce v nasem okoli. Sedela pri ceste jako nestastne male
kotatko a jen jsme se ji dotkli, spustila ten svuj vnitrni motorek a
pridala se k nam. Nejprve jsme si mysleli, ze se jen zabehla z nektereho
okolniho domku a chodili jsme pomalu v domeni, ze se kocicka najednou
upamatuje, kam patri. Ale kdepak - cica tapala za nami, s tim svym mrnavym
ocaskem vztycenym jako antenu. Co jineho nam zbyvalo, nez si ji vzit domu.
Jeste ten vecer jsme vyvesili velkou ceduli na viditelny sloup o tom, ze
jsme ji nasli. Kdyz se ale po tydnu nikdo o ni neprihlasil, ceduli jsme
sundali a kocicku si nechali. Stejne nam za tech nekolik dnu tak prirostla
k srdci, ze jsem si vlastne prala, aby se nikdo neozval.
Kocicce jsme dali jmeno Dixie, protoze bydlime v Alabame a jak hlasa i motto na poznavaci znacce aut je to zde "Heart fo Dixie". Nase jizanska kocicka je krasne leskle cerna, ale ma 4 bile backurky, bily bryndacek, bilou pulky nosu, bily kriz na brisku a vousky jako mroz.Kdyz se stoci do klubicka na cernem kozenem kresle v obyvaku, az nebezpecne s nim splyne. Je to uzasne mazliva a hrava kocicka, prede, jakmile se na ni clovek podiva. Jeji nejoblibenejsi misto je na mych ramenou, asistuje mi z tehle "vyhllidky" i pri vareni a neodradi ji ani stoupajici para z hrncu. Kdyz se rano oblekam v koupelne, bezi tam za mnou, skoci na zachod, z nej na umyvadlo a odtamtud na moje ramena. A zkuste se ucesat, kdyz mate na krku zivy limec, ktery vam chnape po hrebenu.
Tak jako Dumka ma mys od Jeziska, take Dixie ma podobnou hracku. Je to vydri packa, ktera byla kdysi casti stareho limce. Odvezla jsem si ty packy z Prahy od maminky pro nasi tehdejsi kocku, ktera ale o ne nejevila zajem.
Dixie je miluje. Vyhazuje tu packu vysoko do vzduchu, skace po ni a nosi ji po byte jako mrtvou mys. Kdyz byla jeste malinka, ta packa byla pomalu vetsi nez ona a tak o ni pri behu legracne zaskobrtavala. Tehdy ji
dokazala vzdy nekam zasantrocit, bud do botniku, za zachodovou misu, pod
kanape apod. Ja jsem pak jako trouba lezla po kolenou a tu jeji "packu"
hledala. Kdyz Dixie pres noc sni vsechno zradlo, mohu se spolehnout, ze tam
v te misce najdu prsknutou tu packu, jako nejake upozorneni.
Dixie take miluje ruzne pytliky a vubec tmave tunylky (jako v posteli pod perinou) a jak muze, do nejakeho vleze, v igelitovem sacku se klidne necha i zvednout a nosit. Jednou jsem z kuchyne slysela padeni po chodbe a takovy divny sustivy zvuk. Koukam a Dixie se ritila chodbou z loznice do obyvaku, provlecena uchem igelitoveho pytliku, ktery pri tom behu za ni vlal jako padak. Jeste dlouho jsem se tomu smala.
Byla jsem vzdycky "kocici mama" a jsem rada, ze nejsem na kocky alergicka, protoze bych se tak pripravila o ten blahy pocit muchlat kocici kozisek.
Marie Crossette, USA
| |
