Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
16.2.
Borůvka a tři mourovatá koťata - kočičí povídání 3 (Mirka Červenková)

15.2.
Minda a Berta (Simona)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998

Borůvka a tři mourovatá koťata
kočičí povídání 3

Jednou v létě přivedla černá kočka, které jsme říkali Borůvka, tři mourovatá koťata. To už jsme zase měli před domem jen dvě kočky - Borůvku, a té druhé jsme říkali Mamina. To byla krásná bílomourovatá kočička, kterou prý někdo ze spodního paneláku vyhodil, když čekala koťata. Snad jsem ji ani nikdy neviděla s vlastními koťaty, a to ne, že bychom několikrát na ní nepoznali, že je čeká. No, a tahle Mamina se začala starat o koťata Borůvky, protože ta jim ukázala, jen kde dostanou jídlo a zakrátko odešla za kocourama, aby stihla do zimy další koťata.
Krmící se kočky na večer (18 kB)

Tyhle tři mourinky se spolu s Maminou poflakovaly kolem našeho vchodu a spát chodily do motoru trabanta, který už se léta nehýbá z přilehlého parkoviště. Každý den, když jsme přijeli z práce a zaparkovali auto, vysypaly se z trabanta a doprovázely nás ke vchodu. Pak se usadily naproti vchodu a čekaly. Když se stalo, že jsme jim hned nedonesli něco k jídlu, vylezly si na keře bezu a nakukovaly nám do oken (bydlíme totiž v přízemí). Byly prostě fantastické, a my jsme je přesto nechali venku celou zimu, kdy mrzlo, že nám v bedně na lodžii zmrzly brambory na kámen. To víte, že jsme je chodili krmit, dokonce jsem jim párkrát uvařila i krupicovou kaši a ty chudinky ji snědly. Chtěla bych je vidět dnes, ale nebudu to ani zkoušet.
Koncem ledna začal můj muž mluvit o tom, že bychom měli s těmi koťaty něco udělat. On je vlastně už celou zimu chodil krmit večer sám, abych nemusela chodit já potmě do té zimy, a tak je měl víc na očích než já. Byly to chudinky, co chvíli je honily děti, a hlavně kdejaký pes, který šel okolo, s jejichž majiteli se pak můj muž hádal, že je mají mít na vodítku. Umíte si asi představit jak reagovali psí páníčkové.
A tak jednoho krásného dne muž usedl k telefonu, a tak dlouho volal, až dostal tip na paní Soběslavskou z Pražského spolku ochránců zvířat (tel. (02)6922588, (02)536605), která mu řekla, ať si přijede půjčit klec na odchycení a že si pak kočičky vezmou do útulku.

Mirka Červenková