| |
24.2.
Odchyt koček... - kočičí povídání 4 (Mirka Červenková)
23.2.
Vzkazy pro Mydlinku (Zuzana Chapmanová, Petr Hejl, Vladimir Smejkal)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Odchyt koček...
kočičí povídání 4
A tak muž přivezl ze Sobína klec, co klec, bednu, do které se ukládají na papírových paletách vajíčka. Řekli jsme si, abychom nebyli až tak moc lidem z domu za blázny, že vstaneme v sobotu před šestou, to snad ještě moc lidí venku nebude, a zkusíme všechny tři kočičky chytit.
Já jsem si tím, že se to podaří, moc jistá nebyla, protože jednak to už byly pěkně odrostlé kočičky, vždyť už jim bylo 8-9 měsíců, a jednak to byli pořád polodivocí plašani. Vynesli jsme tedy potichu klec ven, kočičky už čekaly na jídlo, tak se kolem nás motaly, a fakt nedalo žádnou velkou práci je popadnout a naházet do klece. Dokonce ta první si tam ze
zvědavosti vlezla sama. Celá akce netrvala ani 10 minut a už jsme byli doma aniž by nás někdo viděl. Kočičky byly ale hrozně vyděšené, a když jsme je nesli ztichlou chodbou domů, strašně vřískaly. Doma jsme jim dali do klece jídlo a nechali jsme je v klidu v předsíni, a tak se za chvíli docela uklidnily a asi čekaly, co bude dál. My taky. My jsme zase čekali až bude aspoň 9 hodin, abychom je mohli odvézt.
No, zkrátím to. Paní Soběslavská a její dcera Petra kočky prohlédly, naočkovaly je a řekly nám, že si je teď nemohou vzít, už nevím z jakého důvodu, že si je máme nechat zatím doma, a že k nám pošlou lidi, kteří o ně budou mít zájem. Půjčily nám jinou klec, tentokrát opravdovou výstavní klec na psy, takže byla trochu větší než ta od vajíček, ale na tři kočičky přece jenom nic moc velká.
My jsme ale tenkrát s manželem byli opravdu děsní začátečníci. Prostě jsme si mysleli, že takhle asi kočky žijí v klecích, aby nikam nevlezly a nic nerozbily a nechali jsme je tam trápit asi dva dny než jsme je pustili proběhnout.
Ještě se musím zmínit o jedné věci, která nás hrozně překvapila. Dali jsme kočinám do klece takovou větší misku, co se používá pod květináče, a natrhali jsme do ní noviny, aby mohly chodit na záchod. Kočky k tomu několikrát čichly a nic. Večer už jsme znervózněli, až nás
napadl písek. A protože hned za naším domem je pískoviště pro děti, vykradl se tam muž potmě pro písek. No, bylo to neuvěřitelné. Sotva jsme ho kočkám dali do misky místo novin, začaly se ty chudinky předhánět, která půjde dřív.
Teprve ráno jsme se od paní Soběslavské dozvěděli, co je to kočkolit.
Mirka Červenková
| |
