Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

16.6.
Životopis Číči (Linda)
Kočičí zvyky (Ilja)

15.6.
Kočičí přírodní zákony (K.Virgl)

Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998

Kočičí přírodní zákony

Konečně se dostávám k napsání stručného popisu žití a bytí naší zrzavé kočky Číči z Vokovic. V srpnu r.95 jsem našla v suchém kompostu ošklivé zrzavé kotě, samá ruka-samá noha. Dostalo mléko a trochu pohlazení. Myslela jsem, že si ho jeho matka odvede, ale ouha, kotě zůstalo a už natrvalo v naší rodině.

Když si promítnu "dětská"léta naší Číči, byla to veskrze léta radostného dovádění po bytě, max.využívání lidské společnosti, od mazlení v klíně, spaní na lidském krku, miminkovského nošení v náručí se zpěvem lidské mámy, dívání se na večerníček s Krtečkem (to seděla před obrazovkou a když se Krteček při konečném záběru kroužícími pohyby vzdaloval, mohla si Číča ukroutit hlavu).

Číča je také velká cestovatelka. S vodítkem pro nejmenší psy absolvuje cestu tramvají, Metrem a 3,5 hod.autobusem na chalupu. V autobuse zaujme - na klíně - pozici ležícího pozorovatele z okna a z této polohy jí vytrhne až přestup do auta, kde se k velké radosti dědečka skorem pokaždé vyčůrá, ale na to jsme již připraveni. Na chalupě je jako doma-prolítne dům a zahradu, zjistí, že je vše na svém místě a od této chvíle máme velké trápení jí dostat domů, to přijde jen vykonat osobní potřebu(jakoby neměla venku tolik možností) a začíná mistrovství v myším lovu. Nejenže jsou od ní rozryté zeleninové záhony, ale myši nosí do kuchyně, a to potom máme plné ruce práce. Za rejska je ale vždy pokárána.

Prosba o pomoc Bydlíme na maličké vesnici blízko Mělníka a krom jiného máme rádi zvířata. Uznávám, že je to jev krajně neobvyklý, ale přesto je to tak. No a mezi naše nejoblíbenější zvířata patří kočky. Tuto vášeň si však zcela milně vysvětluje většina našich sousedů a povine-li jim kočka nějaké to kotě mrsk s ním k nám na zahradu. Naše kočky jsou kastrované, ale přesto jsme se díky sousedům dostali s množstvím koček na krásný počet deseti kousků.

Přišla však májové sezóna a kočky vesele rodily a rodily a nám začal stoupat počet koček. Během posledního týdne května neminul den abysme nedostali nějaké to koťátko. Některá jsou v bohužel tak zanedbaném stavu, že veškeré pokusy o jejich záchranu jsou marné, ale o všechny jsme se snažili pečovat s maximální péčí.

Bohužel se však jejich počet ustálil na počtu patnácti kousků, což už je na jednopatrový domek skutečně příliš, takže jsme začali hledat odbytiště. Na vesnici kočky moc na odbyt nejdou (poměrně logické, když je všichni házejí k nám) a proto jsme v Praze, na obchod mého přítele vyrobili letáky (na téma SOS kočkovo - pomozte znovu... :-)), ale tato cesta pomohla pouze dvoum koťatům najít nový domov. Máte-li tedy možnost a dobré srdce, prosím Vás touto cestou o pomoc pro nalezení nového domova pro zbývající tři koťata. Jedno je bílé, jedno rezavé a jedno tříbarevné, jsou kupodivu naprosto čistotná a pomalu začínají samostatně přijímat potravu. Všechna mají perské předky a jsou moc roztomilá.

Pro případný kontakt lze použít Mělnické telefonní číslo: (0206) 625211, fax (0603) 460006 či email (zřízen alias kocky@3v.cz)

Za projevenou spoluúčast a případnou pomoc mockrát děkujem

Jana Vurmová a Jaromír Nop

Její velká specialita je v aportování. Zahanbila by leckterého psa. Číča vlastní spodek servírovacího stolku, tam je vše, co se dá házet a nosit-kroužky, kuličky, klubíčka a alobalové koule, se kterými hraje pod nohama stolu a židlí neskutečně rychlý"samofotbal".

Číča má také v hlavě hodiny, ví přesně, že v 5.00 zvoní budík a tedy několik sekund před zvoněním mně přijde silným zaskřehotáním vzbudit. Letní čas jí zmátl pouze na jeden den. Na zahradě ví, že vše co létá je "ptáček jarabáček" a že se může jen koukat.

Číča "zrzka" se stala členem rodiny, je to nejkrásnější čičule pod kočičím nebem. Dovede být tou nejlaskavější číčou, ale i odmlouvající a nadávající, někdy má opravdu poslední slovo...

Linda

Kočičí zvyky

Kočičí (kocouří) zvyky stojí za obdiv nebo údiv. V tomto ohledu je neuvěřitelně zábavná Pratchetova knížka Opravdová kočka - škoda že nemohu nikde klopýtnout o její originál, ale nyní chci učinit dvě poznámky - O čistotě a Panství.

Čistota
Náš kocour Cyril, míchanice angorské a nějaké jiné rasy, má hustý černý kožich, chodí z našeho domku na zahradu, kdy se mu zachce. Do jeho panství mohou kočky z venku. Kocour někdy peláší domů, jde na svou bedýnku a pak zase jde ven. Přece si nebude špinit svůj terén. Jedinou výjímkou je značkování, to dělají všichni pilně a ještě se v tom předhánějí. Ale...

Panství
...bez ohledu na značkování je prostě všechny Cyril prožene, když se mu zdá, že už se chovají moc jako doma nebo že jeho suverenita by mohla utrpět. Ale někdy je líný nebo shovívavý nebo co a leží a hrají spolu poziční šachy a lemtají vodu z jedné louže a čumí někam za záda toho druhého, který tady vlastně ani není... Pak se spolu plíží křovím na okraji pozemku, tam na ně nevidíme. Aby mu nechybělo venku nic (myš uloví ale může mít chudák žízeň, řekla babička), dostal jednu misku na první schod v zahradě. Takže teď hlídá nejen terén, ale i misku, tu snad především. A hlavně, když jde ven (stokrát denně), vždycky se jde nejdříve napít, přestože svou "kantýnu" včetně vody má u dveří zevnitř.

Mimo témata: dříve jsem si myslel, že kočky mňoukají. Náš kocour kokrhá a vrká jako holub. Mňouká jen, když chce kočku nebo jít za ostatními ven a my ho z nějakého důvodu zdržujeme.

Ilja