Nechcete koťátko ? Kamarádce (teda její kočce) se na zatmění Sluníčka narodila dvě koťátka a neví co s nima. Jedno kotě je takové poločerné a druhé mourovaté, ale bohužel zatím nevíme, co je to za pohlaví. Teď jsou koťátka týden stará a ještě slepá, ale k odběru by byla někdy za měsic. Muj mail je: h.nekolova@icl.cz a kamaradky Miriam: carodejka@hotmail.com Hanka Nekolova

Jednoho teplého léta, jen tak pro přesnost, byl právě konec června 1995, složila sousedovic Micinda svůj náklad koťat na náš balkon. Nebyla to situace ojedinělá, má tam totiž celý svůj kočičí život „letní byt" a ten každoročně otevírá dnem, kdy matka naplno otevře balkonové dveře našeho letního domku a ohlásí sousedům, že v Praze už dál nebude. Micinda se přestěhuje od své paní, kde jich je k misce požehnaně a dělá matce společnost. Bydlí na svém polštáři v balkonové židli dobře chráněné před venkovní nepohodou. Z vděčnosti za dobrou stravu a pohodlný byt nám pravidelně věnovala a svěřila do opatrování a posléze k trvalému umístění svá koťata. Býval jich různý počet, dvě koťata jsem většinou po dvou měsících výchovy na našem balkonu a později v zahradě dobře umístila, ale pětice ve složení čtyři kocourci a jedna Minda, to bylo moc.

Když byla náhodou mimo dohled stačilo zavolat " Mindo hlaššš se „a odněkud přicvála kosmickou rychlostí Minda , drobná černá kočička s bílou hvězdičkou na náprsence. Nový pan domácí nebyl v dohledu, a my jsme připravovali letní domek k zazimování. Naše matka kočičku litovala, ale přístřeší v pražském bytě jí nenabídla. Já jsem dělala jako by nic a když byla naložena poslední taška, zavolala jsem smluvené heslo. Minda se okamžitě zahlásila, nechala se zabalit do připraveného ručníku a už se jelo. Pravda, doslala ten den svou porci do misky, a tu mi klidně a úhledně složila za jízdy do dlaně, ale jinak se chovala jako zkušená cestovatelka.