| |
Krmení dravé zvěře
Doufám, že se Vám po Dumce už stýskalo - přesně po týdnu jsem se rozhodl přerušit příběhy, které mi zasíláte a napsat zase něco sám...
Jak jsem již psal, Dumka s námi ráda snídá, což se u některých našich příbuzných a známých nesetkává s pochopením - zanedbáváme prý výchovu.
Pokud se týká jídla, nejradši má samozřejmě maso - je to přece jenom šelma. K jejím oblíbeným přílohám (k masu) patřily už od počátku těstoviny a poslední dobou už začala jíst i rýži, kterou s rybou jedla jen s maximálním odporem se a sebezapřením - to znamená jen tehdy, když měla opravdu velký hlad a když to nevypadalo na to, že by z nás "vyrazila" něco lepšího.
Koupili jsem jí nové skleněné misky, aby nehonila jídlo po celé kuchyni. Postupem času se stává její nejoblíbenějším místem právě kuchyň. Pokud totiž odcházíme směrem ke kuchyni, Dumka do půl minuty přiběhne za námi, přestože před chvílí ještě velmi tvrdě spala.
Obzvláště ji zajímá, když se otvírá lednice... To je dost bez sebe - tře se o nohy, hladově mňouká a je celá nervózní. Máme oba s Beruškou (moje žena) co dělat, abychom ji nezašlápli či nepřišlápli pacičku nebo ocásek. Je to vždycky tak trochu tanec, který vždycky nedobrovolně s Dumkou absolvujeme.
Stůl, kuchyň a lednici si hlídá svoji přítomností v kuchyni, takže tam poslední dobou často přespává - a to dokonce jednou odmítla spát s námi na naší posteli v ložnici a přespala v kuchyni na židli celou noc !
Když se pak po baště usadí s námi ke stolu na židli a začne se dlouze a významně oblizovat, víme, že jsme šelmičku na chvíli zasytili a že se můžeme se v klidu nasytit sami.
| |
