| |
Kocour Miles (příjmením Davis)
Pro mě jsou kočky totiž ta nejlepší zvířata, jaká znám. Sama mám doma jednoho kocoura, se kterým je spousta zábavy, ale i zlobení a průšvihů.
Jmenuje se Miles (příjmením Davis) a mám ho od mé kamarádky Markéty. Přišel k ní z ulice dírou, kterou přicházejí její ostatní kočky. My jsme se s mým přítelem Martinem mezitím rozhodli, že si pořídíme kotě právě od Markétiny kočky, která byla březí. No ale když jsem uviděla Milese, všechno dopadlo jinak. Hned druhý den jsme si pro něj přijeli a od
té doby s námi bydlí v čtvrtém patře v Dejvicích. Za ten necelý rok párkrát utekl po sousedních balkónech a bytech a vrátil se zpátky vždy s plným břichem, protože však jedni sousedi protestovali, vycházky jsme mu zatrhli. Netrvalo dlouho a Miles vypadl z okna na druhé straně bytu. Měl hrozitánské štěstí a dopadl velmi dobře. Jediné, co mu trochu znepříjemnilo život bylo prodýchávání do bříška, ale to se mu brzy zahojilo. Takže vesele zlobí dál a neustále kňučí u oken i u balkónových dveří a chce ven :-(. Nedá se nic dělat, bojíme se o něj.
Miles je velmi chytré a mazané zvíře, ale to myslím není u koček výjimkou. K největším přednostem patří to, že celé hodiny vydrží aportovat člověku přímo do ruky. Na házení používáme jeho oblíbenou hračku - hlavičku chlupatého Alfa (tělo Miles zdeformoval a urval :-)). Dokonce ji někdy i chytá v letu, jak kdyby hrál košíkovou. Další výhodou je, že slyší na jméno. Pravda, když nechce, tak neslyší nic, ale většinou přijde a očekává, co se od něj bude chtít. Pak je také velmi příjemné, že nás vítá u dveří jak pejsek a když dlouho nejdeme, hlídkuje a už od druhého patra slyšíme jeho radostné mňoukání, že už si s ním konečně bude někdo hrát.
Jediné, co mi dost vadí a nevím si s tím rady, jsou kytky. Je to totiž můj koníček a vždy mě zabolí u srdce, když najdu další ožrané listy, či přímo na koberci ležící kupičku, plnou slin a napolo rozžvýkané a nestrávené zelené hmoty. Zkoušela jsem všechno možné: zakoupit kočičí trávu (ta ho naprosto nevzrušila), posypat rostliny pepřem nebo pálivou paprikou (okořeněné mu chutnaly ještě mnohem víc), odstranit je z jeho dosahu (naprosto nemožné - jeho dosah je všude - snad jen venku ne, a tam by zmrzly), takže jsem bezradná.
S. O. S. : Nevíte někdo nějaký recept, aby mi ty kytky nechal na pokoji ???
Marta Bürgerová
P.S.: Beruška má podobné problémy s našimi kytičkami a Dumkou - popište na tuto adresu prosím řešení - existuje-li (pozn. Ferda).
| |
