Matěj jako štěně nikdy nesežral žádné boty. Ne snad že by mu nechutnaly, ale spíš k tomu neměl moc příležitostí. Bydlel v boudě pod schody a do bytu se dostával jen vyjímečně. Vše si však důkladně vynahradil v dospělosti. V duchu moderní doby se specializoval na recyklaci pryžových a plastových předmětů. Tedy přesněji řečeno na první fázi recyklace - pečlivé rozžvýkání na velmi malé kousky. Po zdolání běžně dostupných předmětů jako zahradní hadice, průtokový smetáček na mytí auta, hřeben či zapomenutý dětský míč zaměřil Matěj svou pozornost na našeho Trabanta kombíka. Nejprve postupně okousal všechny čtyři gumové bloky na náraznících, poté přešel na plastové rohy, sežvýkal krytku koule tažného zařízení a několik náhradních tenisáků. Jednou dokonce za jízdy nepozorovaně sundal a rozkousal krytku upevňovacího šroubu bezpečnostního pásu. Jednoho dne jsem zjistil, že mi někdo ukradl ze zadních dveří plastový ozdobný nápis Trabant. Chápal bych, že se kradou třícípé hvězdy z Mercedesů, znaky z Fiatů či Renaultů, ale sběratelské choutky bývají někdy nevyzpytatelné. Po návštěvě NDR jsem zakoupil nový nápis a druhý den jsem ho namontoval. Dělal jsem pak ještě něco uvnitř vozu, když jsem zaslechl zezadu podivný škrábavý zvuk. Zprvu jsem mu nevěnoval pozornost, ale pak mi to pomalu začalo docházet. Opatrně jsem obešel auto a načapal jsem Matěje zrovna v okamžiku, kdy s lupnutím demontoval předními zuby nově instalovaný nápis a snažil se s ním po anglicku zmizet za rohem. V tu chvíli se mi v hlavě rozsvítilo a před očima zatmělo. Popadl jsem koště a řádně jsem mu vyprášil kožich. Za všechny ty sežrané plastové a gumové věci. Zachráněný nápis jsem opět umístil na zadní dveře a doufal jsem, že si Matěj z toho výprasku konečně vezme ponaučení. Vzal. Když jsem druhý den ráno vyšel ze dveří, vítala mě pod schody čerstvě recyklovaná malá hromádka písmenek z původně ozdobného nápisu Trabant. Opodál ležel Matěj a nesměle vrtěl ocasem.