Jak známo, psi si značkují svoje teritorium. Na vhodném místě - u patníku, sloupku, popelnice, telefonní budky, dopravní značky, sloupu veřejného osvětlení či reklamního stojanu se zastaví, zvednou zadní nohu a na vybraný objekt umístí svůj podpis. Čím větší pes, tím výše je pachová značka umístěna. Ta je pak jasným signálem pro dalšího psího návštěvníka, s kým má tu čest. Někteří psi se ovšem snaží podvádět. Viděl jsem kdysi, jak velký vlčák pokropil kulatý patník u vjezdu do domu. Vzápětí běžel kolem jezevčík. Nejprve se postavil na zadní a čichl ke značce. Poté seskočil na všechny čtyři, odrazil se a vyšplhal zadníma nohama po patníku. Chvilku balancoval, pak zvedl nohu a umístil svou značku o něco výš. Jiný případ, kdy malý voříšek doslova přečůral velkou dogu, jsem zažil před lety v Písku. Obrovský harlekýn umístil svou značku na sloupku starého kamenného mostu přes Otavu. Malý voříšek, který přiběhl po něm, neměl šanci ho překonat. Přesto to však nevzdal. Vrátil se na kraj mostu, vyskočil na kamenné zábradlí, přeběhl po něm až ke sloupku a shora umístil svůj mokrý podpis nejméně o půl metru výš než doga.

Matěj si také vždy důsledně značkoval svou vycházkovou trasu. Před odchodem natankoval alespoň dva litry vody a vyrazil. Jednou se Jana s někým zastavila hned před vrátky. Matěj nejprve pokropil sloup osvětlení, pak značku autobusové zastávky a pomalu šel dál. Na stanici čekala starší paní, u nohou těžkou tašku s nákupem. Matěj zvolna došel až k ní, čuchl k tašce, ohlédl se po paničce, zvedl nohu a přidal do tašky k nákupu několik decilitrů. Paní chvilku bezmocně zírala na to nadělení, vzápětí přijel autobus a tak s nadávkami a prosakující taškou nastoupila. Jindy Matěj ležel u vrat a kolem běžel jezevčík. Pokropil sloupek u vrat a chvilku ještě něco očuchával. Matěj se líně zvedl, popošel pár kroků a skrz plot počůral jezevčíka. To bylo pro něj překvapení! Odběhl hned k paničse a důkladně se otřepal. Stalo se také, že přijel kamarád Honza půjčit si kanystr na benzín. Vyndal jsem mu ho z garáže, postavil pod schody a šli jsme na chvilku něco dělat na počítač. Když jsme opět vyšli ven, povídá Honza: "Podívej se, ten kanystr teče." A přejel prstem po mokrém povrchu. Čichl jsem k prstu a ujistil jsem ho: "Nemusíš mít obavy, tohle není benzín, to byl jenom Matěj."

Pavel Steiner