Jezdívali jsme pravidelně počátkem léta na dovolenou pod stan na krásné tábořiště v lese u rybníka nedaleko Písku. Za ta léta, co jsme jezdili na stejné místo, jsme už znali jiné podobné rodinky, když už ne jménem, tak alespoň podle přezdívky. Jednou takovou trochu zvláštní rodinkou byli Králíkáři. Přijížděli pravidelně počátkem července na celé prázdniny, pán s paní v důchodovém věku, s sebou dvě vnoučata, obytný přívěs a patnáct králíků. Králíkům vždy postavili dva kotce z latí a pletiva a jak králíci postupně dorůstali, stávali se pravidelně hlavním chodem nedělního oběda. Prostě živé konzervy na celou dovolenou. Jednoho léta k nám přiběhla přes les zatoulaná fena - šedá ovčanda. Jmenovala se Zdena, jak nám později prozradili její majitelé a hned se skamarádila s naším Pifem. Než jsme ji mohli vrátit jejím majitelům, zůstala asi tři dny s námi, krmili jsme ji a běhala volně s naším psem, jen na noc jsme ji raději přivazovali. Jednoho rána moje žena Jana vstala, odvázala psy a šla je vyvenčit procházkou podél lesa. Celé tábořiště ještě spalo a tak psi mohli volně běhat po louce. Jana se vracela zpátky ke stanu a cestou si odskočila na kadibudku a psy nechala chvilku bez dohledu. Když pak vyšla z lesa, zaslechla z dálky tiché zakviknutí a vzápětí zděšený křik. Proti ní běžela po cestě babka Králíková a volala: "Pojďte se honem podívat, co ti psi udělali!" A opravdu, u králíků bylo boží dopuštění. Zdena rozrazila čumákem pletivo u jednoho kotce a tahala králíky ven, Pif je zakusoval a pokládal do trávy vedle kotce. Když obě ženy doběhly s křikem k přívěsu, tři králíci už leželi vyrovnaní v trávě, čtvrtý dodělával a pátý, kterého Zdena pustila z tlamy na zem, zrovna mizel v lese. Pif stál hrdě opřený přední packou o jednoho králíka a tvářil se nadmíru spokojeně. Babka Králíková bědovala: "Podívejte se na to neštěstí, já se s tím tady piplám, v sobotu jsem je chtěla zabít..."Jana opáčila: "No co, tak je máte zabité ve středu, mají čistě sražený vaz, sama byste je nezabila líp." To už byla vzhůru celá jejich rodina. Jana pokračovala: Uděláte z nich dětem řízky, zbytek naložíte..." Děti okamžitě protáhly obličeje: "Zase králíci, kdo to má pořád jíst, vždyť jsme je měli včera." Odpoledne přiběhl chlapec s kbelíkem: "Babička vám posílá ty předky z králíků, máte je dát psovi." Řeknu vám pravdu, pes dostal jen ochutnat a my jsme měli na druhý den oběd. I pátý králík, který utekl do lesa, byl ještě téhož dne odchycen a vrácen do opraveného kotce, aby si ještě chvíli počkal na ten svůj pekáč.