Pifovy úspěšné výlety přes plot za sousedovic Polynou nezůstaly samozřejmě bez následků. Jedno ze štěňat, Pifova dcera Aida (které my ovšem říkáma Pifajda), našlo svůj domov u dalších sousedů, s nimiž máme společný levý zadní roh zahrady. Fenka se velice brzy naučila, jak má hlídat své teritorium a kolemjdoucí provází vždy štěkáním. Zvláště vysazená je na pošťáky. Jednou jsem jel s dotyčným sousedem - majitelem Pifajdy ráno do práce a když autobus zabočil za roh, soused dlouze sledoval prostor na chodníku před svým domem. "Ještě tam stojí", povídal si tak trochu pro sebe, "budeme muset zamykat branku". Zeptal jsem se ho, o co jde a vzápětí jsem obdržel vysvětlení. "Ta naše mrcha se naučila zevnitř otevírat branku a když šel dnes ráno okolo doručovatel s novinami, vylítla na něj. Pošťák nechal tašku s novinami uprostřed chodníku a vzal nohy na ramena. Už je to asi dvacet minut a ta taška tam ještě stojí." Nevím sice, jak dlouho opuštěná taška s novinami zůstala na chodníkul, kolik rumů potřeboval doručovatel na sebrání ztracené odvahy a nejsem si jist, zda se nemusel jít domů převléct, ale fakt je ten, že od té doby soused branku důsledně zamyká.