| |
3.8. JEŠTĚRKY
Ještěrka Anole - část druhá (Marie Crossette)
2.8. JEŠTĚRKY
Ještěrka Anole - část první (Marie Crossette)
Letošní archiv PET,
archiv 1999 a 2000
| |
JEŠTĚRKY
Ještěrka Anole - část druhá
První část o ještěrce Anole vyšla včera. Dnes si můžete přečíst dokončení - co se stalo při pozorování ještěrek.
V květnu jsem jednou seděla na židli v chládku pod stromy. Najednou jsem zahlédla na kmeni stromu, na jehož uříznutém vršku je jen vrabčí budka, pěkného samečka ještěrky Anole.
Chvilku jsem ho pozorovala, než mi došlo, že se chová nějak jinak než obvykle. Lezl spirálovitě a velice pomalu po tenkém kmeni nahoru. Sice občas nafoukl své volátko, ale při tom byl i celý naježený a zvedal se na předních nohách, jak nejvíce mu to šlo.
Přestože sameček byl jen asi 10 cm velký, jeho ostře zježený hřbet a tím i zvětšený zátylek a celá hlava z drobné ještěrky najednou udělaly "ještěra", ze kterého šel skoro strach.
Tohle určitě nebylo milostné lákání samičky, ale spíše bojový postoj a někde blízko musel být jeho sok.
Seděla jsem tedy bez hnutí a opravdu. Po chvilce se na opačné straně kmenu objevil druhý sameček, sice trochu menší, ale stejně naježený. Samečci se k sobě blížili velice pomalými kroky, oči měli vyvalené a na těle pod kůží jim svaly jen hrály.
Vím, že podobné zvířecí souboje v přírodě musí být, že je to právo silnějšího. Neubírám vítězům jejich zasloužené vavříny, ale asi mi chybí ten správný sportovní duch. Vždycky je mi totiž líto těch poražených, ať už v lidském, nebo zvířecím klání. Proto jsem nehodlala ani teď být svědkem nějaké ještěrčí tragédie. Zrovna jsem neměla při ruce žádný klacek a musím přiznat, že jen tak se k samečkům přiblížit a rukou je rozehnat jsem se skutečně bála.
Tito, jinak velice mírumilovní tvorové, vypadali najednou zle a nechtěla jsem riskovat, že na mně jeden (nebo oba) skočí a kousne mne :-/.
Jedinou tyčí, která byla po ruce, byl menší slunečník u kterého jsem seděla a který byl naštěstí zavřený. Pomalu jsem ho vytáhla z podstavce, ještě pomaleji jsem vstala a se svou "zbraní" se přiblížila ke stromu. A byl už opravdu nejvyšší čas. Samečci byli těsně u sebe a ten větší neuvěřitelně široce rozevřel tlamu (to nebyla žádná tlamička!!!) a chystal se do ní uchopit celou hlavu svého soka.
Rychle jsem mezi ně vrazila konec tyče a samečky rozehnala.
Ten menší bleskově přeskočil na větev vedlejší magnolie a zmizel. Větší sameček zůstal ještě chvilku strnule stát - možná to u něj byla "pozice vítěze", pak přeskočil na stejnou větev a také zmizel.
Jestli se tihle dva samečci ještě později střetli a jak to dopadlo nevím a ani vědět nechci.
O pár dnů později jsem viděla jednoho většího samečka pokojně sedět na větvi a nadouvat své namlouvací volátko. Došla jsem k němu blíže, dívala jsem se na něj a ptala se ho: "Nebyls to náhodou zrovna ty, ten ukrutný drak?".
Marie Crossette, USA
|
Jsme domov pro opuštěná zvířata
a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz http://www.volny.cz/zvirata.
|
|
|
