PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Kočky a povodně (Vendula)

28.8. CIKÁDY
Cikády – část první (Marie Crossette)

27.8. PSI
Oportunista (George Švehla)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001 a 2002

CIKÁDY
Cikády – část první

Příroda má svůj vlastní roční kalendář. Ptáci se nepotřebují dívat na nějaký potištěný papír, aby věděli že je jaro a mají se začít pářit, nebo že stromy a keře mají začít kvést. I bez "liského" kalendáře k nám každý rok, přesně na velikonoční neděli přiletí do komína malí rorýsové, což je mi opravdovou záhadou, protože Velikonoce jsou pokaždé trochu jindy :-).

Domnívám se, že je sem přiláká nějaká síla spojená s prvním jarním úplňkem, který kolem Velikonoc bývá. Jejich brzké ranní a večerní štěbetání při lovu hmyzu na obloze a pozdější pískot a třepetání křídel jejich mláďat v našem krbovém komíně už je pevnou součástí zdejšího jara. Podobně je tomu s ostatními tažnými ptáky, kteří se na naši zahradu vrací hnízdit.

Někteří zde zůstanou třeba až do srpna, jiní ale, jako např. vlhovci přiletí začátkem jara, vyvedou mladé, pak se začnou houfovat a během pár dnů jsou hromadně pryč.

Krátce po nich pak odlétají i rorýsové a na zahradě je najednou nezvyklé ticho. V červenci ho ale vyplní pískání a vzdušné boje spousty kolibříků, kteří patří k nejpozdějším tažným ptákům kteří přiletí na naší zahradu a také poslední odlétají.

Jakmile se začne jarní vzduch oteplovat, denní zpěv ptáků pak večer vystřídá hlasitý cvrkot nespočtu cvrčků, hlasité bzučení stromových žabiček a bručení "naší" žáby, která u nás už několik let na zahradě žije. Přes den je někde schovaná a jen občas je slyšet její mohutné zabručení.

V žádném případě se tomu nedá říkat žabí kvákání nebo kuňkání, tahle žába prostě bručí, jako kdyby hrálá dlouhý tón na basu. Když pak někdy kolem deváté večer sedíme v klidu venku, najednou se ozve žbluňknutí, žába skočí do bazénu, dá si v něm několik koleček, pak zase vyskočí a odskáče pryč.

Když jsme jí takhle asi před 4 roky objevili, byla to ještě celkem malá žabka. Nevím, kolik let žába žije, ale z téhle už je pořádně velký exemplář a s jejím růstem sílí i její bručení, které se pak nese teplou nocí. Je to ale nějaká žába samotářka, protože jsme zatím nikdy neviděli ani neslyšeli žabí párek.

Čerstvě vylíhnutá cikáda - z Internetu (8 kB)

Kdysi jsem četla, že žáby jsou vlastně takový barometr zdravé přírody. Když totiž začnou umírat žáby, nebo se rodí různě zdeformované, ekologové si dělají starosti, protože to znamená, že "příroda stůně".

Tahle žába tedy musí naši zahradu považovat za dostatečně zdravou, když se tu tak dlouho drží a ani plavání v chlorované vodě bazénu ji nevadí.

Asi v polovině července, když už i noční teploty mívají kolem 30 stupňů, vylíhne se hmyz, který je neodmyslitelnou kulisou jižanského letního večera – cikády.

Najednou brzy po ránu a pak jakmile začne zapadat slunce, ozve se kolem vás odkudsi z větve bzučení, jako když se silně rozkmitá elektrické vedení. Nejprve je to jen slabé mručení, které ale postupně nabírá na síle.

I jedna cikáda dokáže vydávat pěkně silný bzukot, ale sedíte-li někde v přímé blízkosti a cikád se rozezvučí více najednou, může vám od toho pomalu zalehnout v uších. Bzukot sám trvá sice sotva půl minuty, ale pravidelně, tak každou minutu nebo dvě se opakuje.

Zahlédnout samotnou cikádu je velmi nesnadné, sedí většinou někde vysoko a dokáže, přitisknutá k větvi stromu zcela splynout s jeho barvou.

Já jsem cikádu viděla zatím pouze dvakrát.

Jednou, když jsme s manželem cestou z divadla procházeli večerním parkem, zaslechli jsme typické bzučení, které se zdálo nést přímo od stromu, kolem kterého jsme šli. Tak jsme se pod stromem zastavili a znehybněli.

Cikáda za chvilku začala bzučet znovu a nám se asi po třetím opakování a našem bedlivém sledování, odkud se bzukot přesně nese, podařilo cikádu najít. Byla přitisknutá na kůře silnější větve, asi metr nad námi a nám se zdálo, že na nás poulí ta svoje velikánská kukadla.

Podruhé jsem cikádu zahlédla asi před třemi roky zde na zahradě a to dokonce přímo při jejím zrodu. Pracovala jsem tehdy ohnutá na záhoně, když se mi přímo u ucha ozvalo takové silné "frrrr", až to se mnou trhlo. Kousek vedle mne, na větvičce keře azalky visela prázdná nymfa a kousek nad ní seděla čerstvě vylíhnutá cikáda. Vypadala ještě taková vlhká, její tělo bylo téměř průsvitné a první, co jsem vlastně viděla, byla její velká hlava a oči.

Jakmile jsem se zvedla z podřepu, cikáda uletěla a už se mi jí nepodařilo najít. Čerstvě vylíhnuté cikády jsou celé téměř průhledné, ale během 24 hodin se jejich křídla zpevní a celé tělo se vybarví.

Cikády nejsou žádnou americkou zvláštností, existují i v Evropě a všude tam, kde jsou stromy a teplá léta. V Americe jich žije asi 75 druhů a liší se od sebe převážně velikostí, zabarvením a brukotem samečka. Tyhle rozdíly ale pozná asi jen odborník na hmyz (entomolog), já když se dívám na jejich obrázky, připadají mi všechny cikády skoro stejné :-).

Cikády se dělí na dva druhy – periodical a non-periodical. Ty periodické cikády (nevím, jaký by byl jejich správný český název ale možná sezóní) se pak ještě dělí na další dva druhy a sice na cikády 13.leté a 17.leté. Ty 17.leté jsou více v severních státech USA, ty 13.leté v jižních. Ta čísla 13 a 17 znamenají počet let, která cikády ve formě tzv. nymf žijí pod zemí, než vylezou ven.

Ty neperiodické jsou tzv. "dog-day" cikády, které žijí pod zemí jen 2-5 let a v menším počtu se každoročně některé narodí (nebo vylíhnou?). Název mají od oblíbeného angl.výrazu, kterým se označují dny v horkém létě, kdy je i pes líný – "dog-days of summer".

Periodické cikády se na rozdíl od těch dog-days cikád, líhnou v ohromném množství najednou (tzv. broods) a jsou přirovnávány k nájezdu kobylek, přestože k nim vůbec nepatří a žádné škody na úrodě nezpůsobují.

Vědci, kteří se množením cikád zabývají vedou přesné tabulky a o jejich 13.letých nebo 17.letých "invazích" už vědí dopředu.

Marie Crossette, USA

Dokončení zítra.

Nalezená fenka - ovčačka, drobnějšího vzrůstu, která marně čekala na svého pána nebo asi spíše paničku (má raději ženské) poblíž Starého Vestce, v budce u autobusové zastávky. Je to neagresivní pes, velmi milý, jednoznačně s ní bylo dobře zacházeno, ale nemá ráda kočky (což jí promineme). Pokud by náhodou některý čtenář PET věděl, že někdo ji hledá, bylo by to báječné. Bylo by dobré i kdyby někdo se jí chtěl ujmout a vytvořit ji hezký domov. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Blanka

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky