Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.
Uprostřed jezera je stinný ostrůvek, který slouží kachnám, husám a labutím ke klidnému hnízdění. Díky digitálnímu zoomu na foťáku jsem mohla vidět, jak na ostrůvku hnízdilo několik kachen a kolem jedné se už dokonce batolila početná skupinka maličkých káčátek. Těsně vedle ní pak trůnila na hnízdě samice černé labutě a jak se zdálo, vzájemně se všichni ti vodní ptáci dobře snášeli.
Také na hladině jezera bylo živo. Plavalo tam hejno kanadských hus - bernašek, které komandoval velký černý labuťák, zatímco jeho družka zahřívala vejce. Majestátně prorážel jejich skupinky, jakoby mu ty hloučky vadily. Husy se vždycky od sebe oddělily, ale o kus dál se znovu shlukly dohromady, ovšem jen do té doby dokud k nim labuťá zase nedoplul...
Potom ale odněkud přilétla na jezero veliká husa. Doma jsem podle knížky zjistila, že šlo zřejmě o husu běločelou (angl. Greater White - fronted Goose). Ty táhnou ve velkých hejnech a tahle husa musela někde cestou zbloudit. Možná jí bylo teď samotné smutno a chtěla se přidal alespoň k hejnu bernášek na vodě.
Protože byla větší než ony, černý labuťák si jí okamžitě všiml a stala se mu trnem v oku. Možná se cítil ve svém výsostném postavení ohrožen, možná poznal, že husa je přespolní a nebo se prostě nudil a hledal rozptýlení...
Nikdo z přihlížejících lidí to nedovedl vysvětlit a všichni jsme sledovali, jak se labuťák rozčertil a husu začal nemilosrdně prohánět. Celý se pokroutil a naježil tak, že mu peří nejen na krku, ale i po celém těle doslova odstávalo a rejdil za husou ať se vrtla kam se vrtla. Honil jí z jednoho konce jezera na druhý ve snaze z vody jí zcela vypudit.
Husa musela vycítit labuťákovu převahu, protože před ním kličkovala a plavala tak rychle jak jen mohla, ale velký černý pták byl rychlejší. Když husa kolikrát ani nestačila doplavat ke břehu a labuťák jí začal napadat, za hlasitého kdákání se rozeběhla po vodě, vylétla a dosedla na nejbližší břeh.
Na trávníku poodešla o kus dál, znovu sklouzla do vody, ale jakmile se chtěla přidat k hejnu bernášek, rozlobený labuťák se za ní pustil a opětně jí hnal na břeh. Chudák husa tak pendlovala z jedné strany jezera na druhou, protože labuťák jí nedal ani chvíli pokoj.
Celá honička trvala dobře půl hodiny, protože oba soupeři se nehodlali jen tak snadno vzdát. Bylo ale jasné, že labuťák má přesilu. Husu nakonec tak vyčerpal, že vylétla z vody, na trávě si chvilku odpočala a potom odlétla směrem k druhému jezeru v parku. Na něm také často bývají hejna bernašek velkých, tak tam snad našla klid a hledanou společnost.
Labuťák si vítězně protřepal křídla, chvilku se v klidu pohupoval na hladině, ale pak začal znovu komandovat hejno bernášek :-/.
Přestože je labuť krásný pták a na labutí rodinku je nádherný pohled, tentokrát byly moje sympatie zcela na straně ubohé husy. Labuťákovi jsem jeho vítěztví ani trochu nepřála. Nejen proto, že mi husy bylo líto, ale hlavně proto, že nemám ráda, když se někdo nad druhým "kasá" ve snaze ukázat svoji převahu - to platí jak o lidech, tak i o zvířatech.
Vím, že v přírodě je nadřazenost staršího nebo silnějšího často nevyhnutelná, ale tenhle labuťák k tomu neměl důvod a v mých očích se zachoval jako obyčejný klacek - buzerant.
Marie Crossette, USA
Poznámka:Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.
Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
