PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Problémy s klíšťaty (P.Sovová, Ferda) / PSOZ naléhavě hledá nový pelíšek (Hana Janišová)

11.5.PSI
Na stromy! (Pavel Steiner)

5.5.PSI
Přetahovaná (Pavel Steiner)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

PSI
Na stromy!

Letošní Velikonoce jsme strávili na chatě. Po velkém pracovním vytížení v poslední době jsme si už všichni potřebovali pořádně odpočinout. A měl jsem taky v plánu vyrazit na krátký výlet na kolech s Indym.

Indy zatím ještě s běháním vedle kola nemá zkušenosti, tak jsem byl zvědavý, jak rychle se to naučí. Nakonec jsme se na výlet dostali až v pondělí ráno. Koledování totiž v naší osadě probíhá už v neděli, aby se koledníci mohli trochu napít a v pondělí už zase naprosto střízliví odjet auty domů...

Takže jsme vyrazili z osady přes Skalku směrem na Hvězdu. Zpočátku Jana vzala Indyho na vodítko, aby ho na silnici nesrazilo nějaké projíždějící auto. Indymu chvilku trvalo, než pochopil, že nemůže kličkovat před kolem, ale musí běžet pěkně rovně po krajnici. Ale zvládnul to poměrně brzy. Pustili jsme ho z vodítka na konci vsi na lesní cestě.

Běžel kousek před námi, pilně četl všechny zprávy zapsané na okrajích cesty a párkrát zkusil vyrazit po stopě kousek do lesa. Vždy jsme ho hned odvolali a on se vrátil zpátky na cestu. V pohodě jsme absolvovali cestu lesem až k poli před Hvězdou a rozhodli se odbočit vpravo a dostat se zpátky jinou cestou zase ke Skalce.

Po chvíli začala cesta stoupat do kopce.

Sesedli jsme s kol a šli kus pěšky. Indy se držel kousek před námi a náhle odbočil vpravo do nízkého hustého lesa. Zpočátku jsme si toho nevšimli, až když kousek od cesty dvakrát krátce štěknul. Zastavili jsme se a zavolal jsem Indyho zpátky na cestu. Moc se nehrnul, až za chvilku bylo slyšet, jak se něco prodírá mezi smrčky...

Jenže namísto našeho pejska kousek před námi s funěním a zachrochtáním na cestu vyrazilo metrákové divoké prase...

Pořádně jsme se lekli. Prase se neohlíželo napravo ani nalevo a vzalo to rovně za rypákem do houštiny za cestou. Ještě chvilku jsme ho slyšeli, jak se vzdaluje. Vzápětí se o kus dál na horizontu objevilo několik malých pruhovaných prasátek. Za nimi vyběhl z houští Indy.

Pořádně jsme se lekli podruhé.

Stará bachyně s mladými by mohla být pořádně nebezpečná.

Zařval jsem na Indyho a ten hned poslechl a běžel k nám. Raději jsme o kus couvli zpátky po cestě, kdyby se bachyně náhodou vrátila. Chvíli jsme vyčkávali, připraveni dát se v případě nebezpečí na útěk. Ale v lese už byl klid. Asi po deseti minutách jsme poračovali dál lesem, až jsme se dostali na Husí cestu. Tady už to dobře známe, odtud z rozcestí do Skalky je to necelý kilometr.

Chvilku jsme se na rozcestí zastavili. Když jsme chtěli vyrazit dál, najednou se Indy otočil a rozběhl se zpátky. Vzápětí jsem zahlédl opět jedno malé prasátko, jak utíká po cestě pryč.

Tentokrát se mi Indyho nepodařilo zastavit.

Nevycvičený pes na čerstvé stopě přece jen neposlouchá na sto procent. Teď jsme dostali opravdu pořádný strach. Jestli Indy zkříží cestu staré bachyni a přivede ji potom k nám, tak může taky jít o život. Pro jistotu jsem se začal rozhlížet okolo a vzápětí jsme s Janou vylezli každý na jeden strom vedle cesty.

Víc se udělat nedalo, museli jsme počkat na místě, až se Indy vrátí.

Vrátil se asi za pět minut s vyplazeným jazykem a vzorně si sednul na cestu pod strom. Ještě chvilku jsme raději počkali, než jsme se odvážili slézt se stromů na zem. Pak jsme nasedli na kola a zrychleným tempem vyrazili k domovu.

Tohle dobrodružství Indymu hned tak nezapomeneme :-/.

Na druhou stranu, aspoň bylo zase o čem psát :-).

Pavel Steiner

Další povídání o Matějovi, Pifovi, Indim a kočce Sally najdete na stránkách Pavla Steinera.

Malí tuleni potřebují vaši pomoc ! Umlácení holí - to je způsob, kterým přichází o život 350 000 tuleňů ročně. Průzkumy ukazují, že tím brutalita nekončí - kolem 42% tuleních mláďat je z kůže staženo za živa, dospělým samcům jsou uřezávány penisy (které se prodávají v asijských zemích jako afrodisiakum) a zvířata nechána vykrvácet :-(((.
Pokud se vám tato praxe nelíbí a rádi byste proti ní něco udělali, můžete podepsat petici adresovanou kanadskému premiérovi a ministrovi pro rybářství. Do formuláře vyplníte své jméno a příjmení, stát, město, kde bydlíte, a PSČ (ZIP code), ve formátu CZ-PSČ. Pokud nechcete, aby vaše jméno bylo zveřejněno na seznamu signatářů, můžete zaškrtnout políčko "Anonymous".
Věříme, že věnujete chvilku svého času na zastavení zbytečného a nesmyslně brutálního zabíjení tuleňů.

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky