PSI
Šplhavec obecný
Tohle povídání navzdory svému názvu vůbec nebude o nějakém zvířátku na stromě přebývajícím, ale o našem pejskovi Indym. Musím na něj prozradit, že on totiž vůbec nemá strach z výšek, ale naopak je vyhledává. Dokonce i doma si občas vyskočí na židli či sedačku :-), aby tím kompenzoval svůj menší vzrůst a umístil své tělo do výšky vhodné k hlazení a drbání :-).
Jednou dokonce vyskočil až na opěradlo sedací soupravy, tedy do místa, které bylo dosud vyhrazeno pouze naší kočce Sally. Jenom na stromy vylézt nedokáže, což je pro Sally výhodou. Alespoň má kočka kam prchnout, když ji Indy už příliš obtěžuje a snaží se ji například vyprovokovat k honičce...
Nedávno se dokonce trapně spletl a na povel "míček" reagoval poněkud netradičním způsobem. Nejprve se rozhlédl, a když míček nikde okolo neviděl, rozběhl se k Sally a snažil se ji místo míče kutálet po dvoře :-). Nutno dodat, že se to Sally ani trochu nelíbilo :-/.
Ale to jsem trochu odbočil od Indyho lezeckých schopností.
Náš pejsek se totiž velmi rád prochází a šplhá po pískovcových skalách, má k tomu ostatně na naší chatě a v jejím okolí dostatek příležitostí. Letos v létě jsme s ním byli na výletě a absolvovali jsme také výšlap na zříceninu Chudého Hrádku. Indy bleskově prošmejdil rozvaliny a pak odběhl kousek stranou. Jsou tam poměrně blízko ploché vrcholky několika asi desetimetrových pískovcových věží.
Indy doběhl až těsně ke kraji a toužebně hleděl na jednu z věží, kde byla umístěna krabička s vrcholovou knížkou. Možná chtěl na věž přeskočit a knížku podepsat, naštěstí si to však nakonec rozmyslel :-).
Jiná, poněkud nebezpečnější situace nastala při výletě na Hrádek, jinak taky Helfenburg, nedaleko naší chaty. Vyrazili jsme tam se známými, kteří za námi přijeli na chatu. Chtěl jsem si udělat pár trochu netradičních fotografií a tak jsem vylezl opatrně na hradní zeď a z ní pak ještě asi dva metry na jakousi skalní plošinku.
Věnoval jsem se focení a hlavně tomu, kam šlapu, aby se náhodou nekonala aviatická vložka. Najednou jsem zaslechl nějaké škrábání na skále a uviděl Indyho, jak visí na okraji plošinky za přední packy a drápe se nahoru. Prostě se chtěl taky podívat na skálu, když mu tam vylezl páníček :-).
Tenhle kaskadérský kousek zvládnul vcelku bez problémů a rozhodně bez jakéhokoliv strachu. To, že pod skálou měl dolů na zeď dva metry a pak ještě dalších pět metrů hloubky do hradního příkopu, ho zjevně nijak nevzrušovalo. Totéž se ovšem už zdaleka nedalo říci o mně, takže cestu zpátky na pevnou zem Indy i přes své protesty pro jistotu absolvoval s naší asistencí.
Pavel Steiner
Další povídání o Matějovi, Pifovi, Indim a kočce Sally najdete na stránkách Pavla Steinera.
