PSI
Odpolední svačinka
Tohle dopoledne měla Jana docela fofr. Když se jí podařilo konečně všechno vyřídit a vydat se k domovu, zjistila, že se vlastně vůbec nestihla najíst. Na oběd už bylo pozdě, tak se jen stavila po cestě v lahůdkách a koupila si do kelímku deset deka šunkové pěny. Zavíčkovaný kelímek nesla v ruce, do tašky k počítači by se rozhodně nevešel.
Odemkla branku a uvědomila si, že doma asi nebude žádné pečivo. Položila tedy kelímek na betonový obrubník u skalky a zašla k bráchovi do krámu pro rohlíky. Pravda, chvilku se tam zdržela, jen pár minut, než sdělila všechny novinky. Pak vyšla zpátky na zahradu a chtěla se shýbnout pro kelímek.
Jenže ten už tam nebyl...
Mezitím Indy ležel doma v obýváku na kanapi a pochrupoval. Najednou ve spánku zaslechl zvuk připomínající klapnutí vrátek. Zvedl hlavu a naslouchal. Možná už přišla panička, půjde ji přivítat. Pomalu se zvedl, spustil přední packy z kanape, dlouze se protáhl, pak ještě pomaleji sundal na zem zadní packy.
Panička už by normálně byla ve dveřích, že by se někde zakecala?
Vyběhl tedy otevřenými dveřmi na zahradu, seběhl se schodů a rozhlížel se. Nikoho neviděl, tak popoběhl směrem k vrátkům. Krátce zavětřil a zjistil, že panička tu před chvilkou musela být.
Kam asi zmizela?
Jenže Indyho úvahy přerušil závan jiné vůně, silnější a mnohem lákavější. No jasně, jde to z toho plastového kelímku tady u skalky. Panička si tady asi odložila nějakou dobrotu. To je hodná, že taky myslí na pejska :-).
Indy chviličku váhal, na kelímku bylo víčko a to panička obvykle sundává, když mu něco nechá vylízat. No co, když tu panička není, bude si muset pejsek poradit sám. Indy opatrně uchopil kelímek do zubů a odnesl si ho na trávník pod meruňku. Pak přidržel kelímek předními packami a zuby opatrně sundal víčko. A hned se pustil jazykem do té dobroty.
Za chvilku byl kelímek prázdný, jen na dně malinko zůstalo. Ještě olízat víčko...
Najednou se před Indym objevila panička, které až po chvilce rozhlížení došlo, že kelímek asi neodešel sám, neboť nemá nožičky :-). Vydala se tedy hledat viníka a našla ho pod meruňkou.
Indy zíral na paničku s pytlíkem rohlíků v ruce. Tvářila se sice trochu pohoršeně, ale pak se rozesmála a podrbala ho za ušima. Ještě mu podržela kelímek, aby mohl pořádně vylízat poslední zbytky šunkové pěny.
Jana se na Indyho ani moc nezlobila, když zjistila, že její oběd se změnil na psí svačinku. Její chyba, že kelímek položila na zem. Ještě jednou pohladila Indyho po hlavě.
Šikovnej pejsek, ten se neztratí!
Pavel Steiner
Další povídání o Matějovi, Pifovi, Indim a kočce Sally najdete na stránkách Pavla Steinera.
