PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
V Dumce si dnes přečtete:  PF 2005 (Ferda)
 
4.1. PSI
Pes na vodítku (Pavel Steiner)
30.12. PF 2005
Omluva a PF 2005 (Ferda, Pavel Steiner, Renata Žaludová)
Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005

PSI
Pes na vodítku

Možná už jsem o tom někdy psal, ale cítím potřebu se k tomuhle tématu opět vrátit. Vyhlášky vydané městskými zastupitelstvy, Prahu nevyjímaje, většinou striktně nařizují majitelům psů, aby měli při venčení psa na vodítku. Jsou sice také místa, kde to vyhláška nezakazuje, ale je jich poměrně málo. V podstatě toto nařízení chápu, pes na vodítku je z hlediska vztahu k nepsí veřejnosti a s přihlédnutím k bezpečnosti silničního provozu jistě vhodné řešení.

Jenže je tady jeden háček.
Každý pes na vycházce totiž potřebuje svým specifickým způsobem komunikovat nejen s okolním prostředím, ale i s ostatními psy, které cestou potká. Pokud je na vodítku, reaguje na setkání s jiným psem zcela odlišně, než když je na volno. Uvedu jeden příklad ze života.
Indy na vodítku (15 kB)
V našem okolí se vyskytuje zlatý retrívr jménem Oliver. Dorostl zrovna do toho správného věku psí puberty, a myslí si, že mu patří celý svět. To se samozřejmě nelíbí Indymu, který je přibližně ve stejném věku. Potkají-li se oba psi na vodítku, bývá z toho obvykle pěkná mela... Indy i Oliver se snaží utrhnout z vodítka a nadávají tomu druhému, co jim dech stačí.
Nedávno se Jana rozhodla provést malý experiment.
Indy s Oliverem se opět při venčení potkali na kraji parku a hrozilo, že zbytek procházky budou muset strávit na vodítku. Když se minuli a přestali na sebe řvát, Jana zavolala na Oliverova páníčka, aby psa pustil. Pán se nejdříve tvářil trošku nechápavě, ale Jana mu prosbu zopakovala a dodala, že Indyho taky pustí. Pán tedy pokrčil rameny a odepnul Olivera z vodítka.
Oba psi samozřejmě hned zamířili k sobě. Ale k žádné rvačce kupodivu nedošlo. Oliver a Indy sice chvíli chodili kolem sebe a trochu povrčávali, ale přece jen se žádnému z nich nechtělo rvačku začít. Nakonec se uklidnili a začali se vzájemně respektovat nebo spíše tolerovat.
A to byl právě ten důležitý moment onoho experimentu. Kdyby byli oba nebo alespoň jeden z nich na vodítku, určitě by se servali.
Takovýhle způsob výchovy psí snášenlivosti samozřejmě nelze praktikovat obecně. Jsou psi, kteří by se servali za všech okolností a jsou zase okolnosti, kdy ani mírné a snášenlivé psy z vodítka pustit nelze. Například tam, kde by mohli vběhnout do silnice. Ale na druhou stranu si myslím, že je potřeba využívat vhodná místa a situace, kdy to jde.
Pejskové se můžou spolu proběhnout a vydovádět a zároveň si mezi sebou vytvářejí vzájemné vztahy. Může to sice občas skončit i rvačkou a prokousnutým uchem, ale myslím, že to za to riziko stojí. A rozhodně vám za to váš pejsek bude vděčný.

Pavel Steiner          

Další povídání o Matějovi, Pifovi, Indim a kočce Sally najdete na stránkách Pavla Steinera.

Hledá se domov pro střapaté štěně
OS podbrdsko hledá domov pro roztomilé 3-měsíční štěně, huňatého plavohnědého křížence, který bude v dospělosti zřejmě velkého vzrůstu. Tomík bydlí aktuálně v kotci se svými staršími bratry, ale v bytě by si zvykl také. Je milý, hravý a potřebuje někoho, kdo by se mu individuálně věnoval. Vakcinovaný, čipovaný. Foto a podrobnější charakteristika. Znáte někoho, kdo by měl o Tomíka zájem? Ozvěte s Báře, tel. 603 363 315, email.

Důra (12 kB)
Prosíme, pomozte při hledání Důry!
Dne 16.11. se nám v Děčíně ztratila 2,5 letá fenka křížence německého hladkosrstého ohaře. Je černá s šedými znaky. Slyší na jméno Důra.
Přestože jsme ji celá rodina i naši kamarádi intenzivně hledali do 21.11. (pak už jsme se museli vrátit domů, bydlíme na Šumavě) v Děčíně a okolí, byli jsme neúspěšní. Pohybovali jsme se na místech, kde byla údajně viděna ve středu a to v okolí Žlebů. Dost jsme se spoléhali na to, že když máme s sebou její matku a další naši fenku, podaří se nám ji najít.
Je velmi pravděpodobné, že v té době už byla někým nalezena.
Důra bohužel nemá ani tetování ani čip, protože není čistokrevná. K lidem je přátelská, na psy je zvyklá, žije ve společnosti našich dalších tří psů. Zpočátku byla pravděpodobně vyděšená z města, na které není zvyklá, ale předpokládáme, že když se uklidnila, vyhledala lidskou společnost.
Pokud byste ji uviděli nebo se dozvěděli o nálezu fenky odpovídající popisu, dejte prosím vědět na tel. 602 270 627 (Toncarová) nebo 603 530 604 (Toncar).
Moc děkujeme za ochotu a pomoc.
S pozdravem Ženíškovi, majitelé Důry          

 

 
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata