Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
24.1.
Mourek na rybách (Pavel Steiner)
21.1.
Jak jsme nechali Myšáčka málem vykastrovat (Dáša Fűrbacherová)
Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
24.1.   PSI
Hledáme nový domov pro Dorotku (Květa Berková)
K dispozici je i Zvířecí archiv


Mourek na rybách

Našli jsme černou kočku
Ve středu 19. ledna 2000 odpoledne byla nelezena černá asi 6-ti měsíční kočička, a to v Praze  na rohu ulice Orebitské a Husitské. Kočička byla samozřejmě velice vyplašená, ale celkem v dobrém stavu. Veterinář stanovil její věk přibližně na 6 měsíců a odhadl, že kočce se vede špatně jen pár posledních dní (byla velice dehydrovaná, možná zavřená ve sklepě). Nejspíše se někomu ztratila, nebo ji někdo prostě vyhodil. Normálně se nechá hladit, vrní, nastavuje se, takže na lidi zvyklá je, ale sem tam uskočí, zřejmě ji taky někdo ublížil.
Já mám doma dva kocoury, dva ježky, druhý týden už i pejska (chlupatá černá blecha, samozřejmě nalezená hodným pánem v nějaké vesnici, pak nezvládnutelná pro mojí babičku) a tak další kočička myslím není nejvhodnějším doplňkem do této zvířecí soustavy. Na doporučení veterináře je číča sama v pokoji v izolaci od ostatních zviřátek, kvůli možným zatím neprojeveným nemocím.
Kdyby po ní pátrali původní majitelé, nebo aby si ji vzali nějací hodní lidé a poskytly jí zaslouženou péči a nový domov, volejte: 0602/224667 nebo 02/96342538
Adéla

Jezdívali jsme občas v neděli odpoledne cestou z chaty na ryby. Jednou jsme s sebou měli i našeho Mourka, tehdy ještě malé kotě. Mourek se vydal na průzkum a na hrázi objevil vysoký strom s vyhlídkou na celý rybník. Rychle vyšplhal po kmeni a usadil se na nejnižší větvi, ovšem ve výšce skoro pět metrů nad zemí. Dlouho jsme ho lákali zpátky na zem, domlouvali, slibovali, vyhrožovali. Mourek seděl na stromě a občas mňoukl, zřejmě chtěl dolů na zem, ale bál se sám slézt. Nakonec usnul. Manželka Jana ještě chvíli zkoušela kocoura ukecat, ale marně. Potom přesunula svou pozornost na mě. "Musíš Mourka sundat dolů, on sám nesleze."
Mourek vykukuje z batohu (10 kB)

Chvíli jsem se ještě bránil tomu nátlaku. Moje argumenty typu "teď chytám ryby", "ten kmen je moc silný", "je to moc vysoko" nebo "ten kocour nakonec sleze sám" však dlouho nevydržely. Jana si hned věděla rady. Postavili jsme pod strom starý plechový sud, děti přivalily od ohniště tři velké špalky a záchranná operace mohla začít. Postavili jsme ze špalků na sudu věž. Začal jsem pomalu šplhat nahoru a snažil jsem se přidržovat kmene stromu. Zatímco Jana dole jistila spodní špalek, já v duchu přemýšlel o závěti. Okolní rybáři přestali sledovat své pruty a pozorovali mé sebevražedné počínání. Také Mourek se na stromě vzbudil. Konečně jsem stál na horním špalku a natáhl ruku po kocourovi. Chybělo tak třicet centimetrů. Stoupl jsem si na špičky a pokoušel se Mourka ukecat, aby ten kousek slezl. Opět marně. Rybáři se sázeli, jestli spadnu hned nebo až za chvíli. Museli jsme přece jen přidat ještě jeden menší špalek. To je můj košík (16 kB) Teprve teď jsem na kocoura dosáhl. Sundal jsem ho se stromu a začal sestupovat dolů na zem. Vtom se vratká stavba zakymácela. Ztratil jsem rovnováhu a pustil kocoura. Mourek však nezaváhal ani vteřinu. Okamžitě zaťal všechny drápky do mé ruky a pro jistotu se mi ještě zakousl do palce. Nakonec všechno dobře dopadlo. Kocour po zachránění spokojeně předl paničce v náručí a věž se sesypala až po mém návratu na pevnou zem. I moje ruka se po aplikaci kočičí akupunktury za pár dnů zahojila. Můžeme zase příště vyrazit s Mourkem na ryby.

Pavel Steiner