Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PET: Jafija / Erez / Brachot - XVI. (Lumír O.Hanuš)

22.3.
Micka a Šimon - další měsíc vývoje vztahů (Ivana Jirková)

21.3.
Jak to bylo doopravdy II. (Minda & Alena Hanusovi)

Archiv Dumky
1998, 1999 a 2000

Micka a Šimon (další měsíc vývoje vztahů)

Předchozí vyprávění o vývoji vztahů Micky a Šimona vyšlo minulý měsíc, společně s vyprávěním o Lízinčině rodince, kterou paní Jirková krmí venku.

Můžete si prohlédnout i větší portrét Micky (první dnešní obrázek), buď tím, že kliknete myší na fotku nebo tady (26 kB) - velký obrázek Micky se Vám otevře v novém okně.

19.1.2001
Doma bylo porušeno příměří. Micka vrčela asi víc, než jindy, tak jí Šimon zas zahnal do kuchyně. Proč zrovna pokaždé do kuchyně, to nevím. Jestli on si nemyslí, že kočka patří do kuchyně. To by dostal na zadek :-).

Vymyslela jsem mu hračku. Měla jsem takového něco jako průhlednou cívku. Byl to pozůstatek nějakého nóbl bombonu. Jako nožka s mističkou a na tom byl vršek z čokolády s koňakem uvnitř, takže to dohromady dělalo koňakovou sklenku. No, a tohle jsem přivázala na bavlnku, přidělanou na šňůru nataženou mezi zdmi mého pokojíku.

Šimulda do toho pinknul packou. A ono to uteklo! No, to bylo něco! Hračka lítala sem tam a kocour divoce lítal po pokoji za ní. Ani ho nezajímalo, že odcházím do práce, ačkoli jindy hlasitě protestuje. Říkal mi syn, že ještě odpoledne byl v pokoji slyšet dusot.

Večer, když jsem přišla domů, měl kocour ještě víc povídání, než obvykle.

12.2.
U mých kočiček doma se také nic tak závažného neděje. Čas od času se trochu proběhnou po bytě, za velkého Micinčího nadávání. Jindy se k sobě přiblíží na metr a nic. Někdy dokonce i Micka zírá a nevrčí.
Šimíček hlídkuje na posteli (7 kB)

V sobotu ráno můj nejstarší syn přišel ke mně do pokoje a zlobil kocoura. Ten se nakonec schoval ke mně do postele. Honza mu ani pak nedal pokoj, takže kocour skokem prchl vedle. Smůla byla v tom, že jsem v té posteli byla já. Takže mi kocour ve zběsilém úprku přeběhl po obličeji a trefil se mi drápem přesně do okraje víčka. Musím říct, že to nebylo nic moc.

Jinak, když jsme doma, necháváme mu otevřené dveře, čehož hojně využívá a brousí po bytě, k velké nelibosti Micinčině. Má to ta Micinka s námi těžké. Micku nikdy nezajímala televize, ale Šimon se na ní evidentně dívá. Leží na mé posteli a sleduje obrazovku. Jen jsem zatím nepřišla na jeho oblíbený pořad.

Šimon objevil, že z opěradla sedačky se docela pěkně kouká na svět, takže si tam chodí ke mně pohovět. Micka na sedačku zrovna moc nesměla, protože její dlouhé chlupy jsou na vínové sedačce dost nápadné. Jenže Šimon se rozhodl, že sedačka je tu pro něj taky, a tak tam v mé přítomnosti může i Micka. A užívá si to.

Lehne si vedle mne, stočí se do klubíčka a už si chrupe. Ona teď vůbec hodně spinká. Přece jen, v dubnu jí bude dvanáct, je tedy o deset let starší než Šimon, a je to znát. On je vlastně vedle ní kluk....

19.2.
Micka sedící u zrcadla (9 kB) Naše kočindy si stále vyměňují názory, občas vyjede Micka po kocourovi, jindy kocour po Micce. Včera mi jí bylo strašně líto. Kocour byl celý večer v mém pokoji a neměl snahu k návštěvám obýváku. (On byl teď zas ty dva dny nějaký divný, skoro nejedl, jen suché.) Ani Micka se tam moc nehnala. Podle zákona schválnosti pak přišli oba najednou, každý z jedné strany...

Kocour si vyskočil na opěradlo gauče, Míca zírala od dveří do chodby. A nic. Najednou (po delší době) se kocour přikrčil a už hnal Micku z pokoje. Pak odkráčel ke mně do pokoje a už se nevrátil. Micka z chodby také ne. Když jsem pak za hodnou chvíli šla do kuchyně, Micka na mne začala škaredě vrčet, sekala po mně drápama, nedala se pohladit.

Začala jsem jí uklidňovat, ale nedala se. Jak jsme tak stály kousek od sebe (na bezpečnou vzdálenost od jejích drápů), a já jsem se jí pokoušela uklidnit, koukám a ta kočka měla opravdu slzy v očích!

Už jsem viděla leccos, ale tohle ještě ne. Dost mě to vzalo. Já jsem jí opravdu nechtěla ublížit. Jenže ona to asi tak chápe. Je jasné, že jsem jí kocourovým příchodem moc zklamala. Je pravda, že tím, že on prakticky žije v mém pokoji, jsem s ním víc. Micka se stáhla do sebe a mazlí se jenom, když chce ona.

Já se snažím jí nezanedbávat, dostává lepší kousky masa, kdykoli jdu kolem ní, pohladím jí, povídám si s ní, ale stejně to není ono. A to na kluky je ještě rozzlobenější.

No, uvidíme, jak to bude dál. Třeba se vztahy Micka - kocour a Micka - já nějak srovnají.

2.3.
Šimíček spící v mé posteli (7 kB) Moje domáci dvoučlenná minismečka se má, zdá se, skvěle. Neustále jsou na válečné noze, ale už se k sobě přiblíží na metr, aniž by se zavraždili :-), přičemž Micka občas zapomene vrčet. Jinak jsou pěkně mazaní.

Když se začnou prát, tak jim spravedlivě oběma vycinkám. V tu chvíli sedí oba s výrazem "co pořád máš, já nic nedělám, na nikoho neútočím, vždyť tu vlastně ani nikdo není!" Říkal mi tuhle syn, že, když jsem šla v noci krmit, moji domácí miláčkové počkali, až za sebou zavřu dveře. Přesně v té chvíli se do sebe pustili. Chvilku je nechal a pak hlasitě tleskl. V té chvíli byl každý na svém oblíbeném místě, kde nevinně spinkali i po mém návratu domů :-).

Šimon se vydává stále častěji na výlety po bytě, prošmejdí každý kout, prohlédne všechno zajímavé. Nedávno zavřeli kluci omylem Micku k sobě do pokoje a ona se chtěla dostat ven. Obvykle si otvírá dveře tak, že si lehne na záda, strčí pod ně packu, a tak dlouho s nimi cloumá, až se otevřou. Pravda, jde to jen s některými, ale je to metoda úspěšná.

Zkusila to i tentokrát, což zaujalo Šimona. Packy, které se objevovaly pod dveřmi, byly natolik zajímavé, že si k těm dveřím sedl z druhé strany a poskakující pacinky jednu po druhé pečlivě očichal. Zjistil, že jejich majitelka na něj nemůže, a tak si to mohl dovolit. Dokonce si na jednu sáhl, ale z druhé strany se ozvalo zavrčení, hodné bernardýna :-), takže už to neopakoval.

Musím sebekriticky přiznat, že jsem Šimíčka rozmazlila. Micka už rozmazlená byla. Takže útulkový kocour, který při příchodu dlabal všecko, včetně těstovin, a dokonce i chleba!, dnes nechce většinu konzerv :-(.

Například ke Kitekatu jen čichne. K Propesku snad ani to. Zato suché, to může. Čokoládu, to by si dal. Jenže tu mu zas, s ohledem na jeho zuby, nemůžu dát já. I když kousíček přece jen dostane.

Když udělám něco, co se jim nelíbí, potrestají mě. Šimulda se mnou nemluví. A to doslova, potože on je povídálek, a to pak mlčí. Micka se mi pomstí jinak a rafinovaněji. Například si vyskočila na stůl v kuchyni a počurala chleba, který jsem koupila k večeři :-(. Dostala na zadek, ale bylo vidět, že má radost, jak se jí podařilo mě nadzvednout :-).

6.3.
Šimulda čeká na koberečku před postelí (10 kB) U nás doma byl víkend poněkud vzrušenější. V sobotu byli naši miláčkové neustále v sobě. Jen se zahlédli, už se jeden musel zachraňovat útěkem. V neděli naopak fungovali podle zásady "nikdo tu není, nevidím, neslyším". Až do večera, kdy začala Micka záměrně provokovat. Když jí pak Šimulda trochu prohnal, přišla za mnou a dělala "vidíš, jaká jsem chudinka?". Pak se Šimíček připlížil k Micce, když se živila, a najednou stál u ní, takže se lekla a prohnala zas ona jeho.

Jinak se už dokážou přiblížit na metr i míň, aniž by se vzájemně pokusili zakousnout, a myslím, že se jejich honění se začíná stávat spíš tak trochu hrou. Třeba si na sebe opravdu časem zvyknou a uzavřou dohodu o neútočení.

Šimulda už vzal na milost celý byt a vydává se na pravidelné tématické vycházky. Včera, když jsem se vrátila od Lízinčiny rodinky, našla jsem ho na stole, kde se tvářil, že tam není, a že si mi to asi zdá :-).

V sobotu i v neděli Micinka trochu blinkala. Je zajímavé, že kdykoli se to stane, Šimulda tam okamžitě běží. Jen nevím, jestli chce Micince pomoct, nebo se jde podívat, jestli není po konkurenci...

Všude se píše, že kočky čas od času musí vyblinkat spolknuté vylínané chlupy apod. Nevím, ale Šimulda za celé víc než čtyři měsíce, co ho máme, nikdy neblinkal. Třeba nelíná, nevím. Z počátku někdy vydával takové hlasité, ostré, rychlé a štěkavé zvuky (poprvé jsem se dost lekla, co se děje), dnes už ani to. Dokonce si pomalu začíná zvykat i na kluky, takže neuteče vždycky, ale jen někdy.

Ona to taky trochu dělá jeho zvědavost. Co kdyby mu, nedej Bože, něco uteklo :-))). Ona Micka je taky pěkně zvědavá. Hlavně na to, co je na lince. Kdyby tam bylo deset hrnků, když se tam už jednou dostane, do všech strčí tlamičku, očichá, prohlédne, případně ochutná :-). Taková sodovka třeba není nic moc, ale něco na tom musí být, když to pije panička. Tak to pro jistotu ochutná taky. I kafe musela prozkoumat, ale zalíbení v něm nenalezla.

To takový mandarinkový nebo v poslední době i broskvový kompot, to je něco jiného. To je vysoce poživatelné :-). Šimulda na tohle ještě nepřišel. Ten nemá (zatím) snahu skákat na linku. Ani lednice pro něj ještě nemá ten pravý půvab. Ještě si jí nespojil s plnou miskou. On zas do kuchyně tolik nechodí.

Ale musím moje kočičky pochválit. Ani jedna se nepokouší šplhat po záclonách, nebo s nimi jinak šeredit. Micka, když chce na okno a záclona jí v tom překáží, se dokonce posadí, zírá na ní, a čeká, až jí odtáhnu.

Mám vlastně štěstí. V některých věcech si jsou moje kočičky podobné.
Šimulda a Micka v obyváku (11 kB)

12.3.
Všimla jsem si jedné zajímavé věci. Šimon se bojí otevřeného okna. Jakmile u sebe v pokoji otevřu okno, zaleze, a objeví se až delší dobu po tom, co zavřu.

To bude veselé v létě, kdy se přece jen víc větrá. Je ale zajímavé, že otevřený balkon na druhé straně jej láká. Jenže to se zas bojím, aby nepláchl. Dolů by se dostal, ale nahoru ne. Zatím jen nakukuje, tak uvidíme. Budu to muset nějak vymyslet.

14.3.
Musím Vám napsat, jak mazané mám doma kočičáky. Mohou být vedle sebe tak na čtvrt metru, a nic se neděje. Pokud jsem tam. Jakmile se otočím, nebo někam odejdu, jsou v sobě. Zvuky, které se pak ozývají, musí děsit půlku baráku, která se jistě domnívá, že se v domě někdo vraždí :-).

V pondělí například se hnali do mého pokoje takovou rychlostí, že jsem z té čáry nepoznala, kdo koho vlastně honí.

Pokud odejdu krmit Lízu a spol., a někdo z kluků se dívá třeba na televizi, a nezavřu tedy Šimuldu do svého pokoje, počkají, než se za mnou zavřou dveře, a pak se jako na povel do sebe pustí.

Když přicházím, jsou to dvě hodné kočičky, každá jinde. Je vidět, že to kočkám - alespoň těm mým - nejen myslí, ale dovedou dokonce plánovat a předem promýšlet akci.

Ivana Jirková

P.S.: Zítra si přečtete, co se dělo a děje "u Lízinky".

Seznamování psů a koček Prosím má-li někdo zkušenosti se seznamováním psů a koček, dejte mi vědět. Máme 3-letého kastrovaného kocoura, je z útulku ale již od srpna se stal členem naší domácnosti. Do toho však přišlo hravé a velmi živé štěně arabského chrta a zatím se ty uplynulé dva týdny obešly bez krve a zranění ale ozývá se syčení, prskání a sem tam sekání packami...
Fenka by si chtěla hrát, ale kocour chce mít svůj klid..., takže... co máme/nemáme dělat? Prý si na sebe zvyknou časem a kocour se vyrovná s tím že už není jediným miláčkem v domácnosti, ale taková ta idylka že by se spolu tulili dohromady v jednom pelíšku se zatím nekoná... Vašek Hájek

Prosba o radu Nevite jaká značka steliva hrudkuje moč, ale neobsahuje vápenaté sloučeniny (jsem na ně alergická), zatím mám jakýsi Sonnenland z kukuřičných vřeten, je dobrý, ale z kočičí moče hrudku neudělá... :-(. Děkuji za radu Renata Prosba o pomoc při pozorování koček Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka

Prosím o radu, máme skoro čtyřletého kocoura a kočičku. Jako koťata se brzy naučila dělat potřebu venku. Je to asi čtrnáct dní, když se začaly objevovat loužičky ve sklepě, kde kočky spí. Loužičky jsou vždy za dveřmi, které vedou do horního patra a obytných místností. Musím ještě dodat, že kočky jsou zvyklé zvláště v zimě být s námi v bytě a skoro celý den tam prospat.
Zkoušeli jsme i místo posypat pepřem. Možná, že se jim nechce ven do zimy. Nevíme už co s nimi. Děkuji za radu A.Smahová
Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.

Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 12.března 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky