Během prvního týdne, kdy u nás kočičky bydlely v kleci, volaly myslím tři paní nebo slečny, že by si chtěly nějakou kočičku vzít, ale když jsme řekli, že už to nejsou koťátka, víc se neozvaly. Kočiny si rychle zvykly na nové prostředí a na nás, ale jenom jedna z nich se nechala hladit, kdy jsme chtěli my. Ty další dvě jsme mohli pohladit jen v kleci, kde nemohly nikam utéct, a to ještě při každém našem dotyku cukaly kožíšky, jak jim to asi bylo nepříjemné.

Přítomné paní ze spolku daly naše kočky do klece, a to byl hrozný pohled. Kočičky se zapletly jedna do druhé, schovaly si čumáčky do kožíšků a třásly se. Bylo tam dalších asi 20 kočiček a na všechny byl zoufalý pohled, kromě jednoho šedivého kotěte. To se každému zájemci lichotilo, otíralo si hlavičku o klec a nahlas předlo. Taky si ji nejdřív někdo odnesl.