Kačenka
kočičí povídání 15
Kačenka je jediná naše kočička, která se malinko barevně liší od ostatních, a to tím, že má bílé ponožky a bílou náprsenku a bříško. Zbytek kožíšku má mourovatý. Všechny naše kočky jsou mourovaté. Některá do hněda, některá do černa, některá do šediva. Známí se nás ptají, jestli je od sebe rozeznáváme, ale to je jasné, že je to z neznalosti. Každá kočka má svůj
obličej asi jako každý člověk. Ale stejně dobře je rozeznáváme i potmě, to zase většinou podle ocásku, protože i ten má každá jiný.
Nejzajímavější jsou Kačenčiny ponožky. Je totiž každá jiná. Na levé přední tlapce má nejmenší, jako by byla špatně navlečená a jeden prstík jí zůstal venku. Pravou přední má už nasazenou dobře, ale obě jsou krátké, řekla bych sotva ke kotníkům. Pravá zadní ponožka už sahá výš a levá zadní vypadá jako špatně natažená podkolenka. Polštářky na tlapičkách má převážně růžové, ale u krátkých ponožek je některý polštářek černý. Taky její břísko je krásné. Jakoby přes bílou košilku měla na jeden knoflík zapnutou mourovatou vestičku.
Zajímavé, jak si příroda umí vyhrát.
Kačenka se objevila jednoho dne před našim domem už jako dospělá kočička. Právě proto, že se tak odlišovala od ostatních koček, věděli jsme, že jsme ji nikdy předtím neviděli. Taky byla od prvního setkání přítulná a vůbec se nás nebála. Asi ji taky někdo vyhodil, když z koťátka vyrostla v dospělou kočičku, jako se to přečasto kočkám stává.
Nejdřív jsme nevěděli, jestli nemá nějaký domov, jestli ji někdo jenom nepouští na procházku, ale když pravidelně chodila na jídlo a objevovala se v různých hodinách, tušili jsme, že domov nemá. Navíc v létě začala chodit s bříškem a pak zase bez bříška, takže bylo jasné, že má někde koťata. Asi měsíc potom, co někde porodila, trávila čím dál víc času před naším domem, nikam nepospíchala, byla celkově špatná. Vždycky, když jsem nesla kočkám jídlo, pomazlila jsem ji, pořádně pohladila kožíšek, a tím jsem jednou přišla na to, že má na bříšku velké tvrdé boule. Hned jsem zavolala panu doktorovi Herčíkovi a on řekl ať ji chytíme a přivezeme.
Odchytit Kačenku nebyl žádný problém. Byla sice trošku udivená, ale vyděšená nebyla. Pan doktor ji prohlédl, zjistil, že má zanícené mléčné žlázy asi proto, že přišla o koťata. Měla taky velkou horečku a tak jí hned nasadil antibiotika s tím, že je potřebuje každý den.
A tak jsme měli další kočičku. Kačenka si chudinka ale užila. Jezdili jsme s ní k panu doktorovi víc než tři týdny obden na injekci, mačkala jsem jí prsíčka, aby se jí zatvrdlé mléko uvolnilo, dávala jsem jí dokonce tvarohové obklady. Byla hrozně trpělivá, určitě věděla, že je to proto, aby byla zdravá. Přesto ale na nás později zanevřela a půl roku jsme se jí nedotkli. Ale o tom až někdy později.
Mirka Červenková
