Už od malého koťátka si Filip nesmírně rád hraje. Jeho hry je možno rozdělit do tří skupin: a) lovím cokoliv, b) prchám před čímkoliv, c) schovávám se kdekoliv.

Ad a): Zpočátku si nejraději lovil vlastní ocásek (jednou tak usilovně, že přitom spadl ze svého šplhadla). Dnes je už mnohem moudřejší a ví, že nejlépe se loví nechráněné lidské ruce. Nejdříve to byla celkem legrace, ale jak začal sílit a narostly mu pořádné zuby a drápy, začalo jít o život. A tak se v naší domácnosti běžně nosily i v největších vedrech košile s dlouhým rukávem. Když už jsme začali uvažovat o rukavicích, našel si Filip jinou hračku: plastikový obal z Kinder vajíčka. Dnes se u nás můžete setkat se bíločerným přeludem, který sviští bytem rychlostí 40 km/h a přitom si lehce dribluje žlutým Kinder vajíčkem mezi předníma prackama. Vzápětí se Filip objeví krokem elegána s vajíčkem v tlamě a chlubí se, jakou nebezpečnou myš to ulovil.