Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi. 
 
23.11.
Mourinčiny útěky (Jana Müllerová)
22.11.
Je to kočka nebo kocour? (Marie Crossette)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
23.11.   JEŽCI
Ježek - ... a nech ho běžet (Zdeňka + Vladimír)
K dispozici je i Zvířecí archiv


Mourinčiny útěky

Mourinka na žehlícím prkně (10 kB)

První - Praha
Prisla jsem domu z prace a doma bylo ticho. Zabzucela moucha. To teda musi byt desne rychla moucha, ze unikla Mourince. Nahore na zdi u kuchynskeho okna byla stopa drapku.
Jedno kridlo kuchynskeho okna je vyklapecka, nechavam ji pootevrenou na nekolik centimetru. Pod oknem neni zadny kus nabytku. Vedle v koute je lednicka, ale okno je ve vyklenku a kocka prece neskace za roh. A i kdyby skocila, nemuze se trefit do nekolikacentimetrove skviry.
Skocila. Trefila se. Dalsi stopa drapku byla na venkovnim okennim parapetu.
Do noci jsem obchazela okoli, volala Mourinku, vyptavala se sousedu, prolejzala krovi a kouty a kazdou chvili s obavami kontrolovala silnici pred domem.
Mourinka na žehlícím prkně sleduje něco móóóc zajimavýho (9 kB)
Sousedi me uklidnovali: "Ona se vrati."
Dvermi se vratit nemuze, dum se na noc zamyka. A oknem? Jak vysplha tri metry po hladke zdi?
Kratce predtim vitr vyvratil mlady strom za domem. Nekdo ho halabala oklestil a porezal. Vybrala jsem nejdelsi poleno, asi dvoumetrove, a oprela ho zvenku o zed pod kuchynskym oknem. Jeste zbyvalo neco pres metr zdi.
V kuchyni jsem uvazala prosteradlo za radiator ustredniho topeni a spustila je otevrenym oknem ven. Zvenku to byl pohled pro bohy, ale Moura mela volnou cestu domu.
Asi ve dve jsem neklidne a unavene usnula.
A ve tri me vzbudilo lehoucke tap tap Mourincinych tlapek na podlaze v kuchyni.
Mourinka si hraje na schovku (6 kB)

Mourinka zase vidí něco móóóc zajimavýho (10 kB)

Druhý - Brusel
V Bruselu bydlime ve dvanactem patre. Podel jedne strany bytu je terasa, cela ta stena je prosklena a ze vsech mistnosti vedou na terasu soupaci dvere. Nechavam je otevrene na skviru. Presny rozmer: o centimetr min, nez je sirka Mouri hlavy.
Ale u kuchynskych dveri jsem to jednou netrefila. Dodneska nevim, jak se to stalo - skvira ve dverich byla najednou sirsi nez Mouri hlava. A doma ticho a klid. Nikde zadna kocka. Ani ticha kocka v koute, pod posteli, pod skrini, na skrini, ve vane, nikde. Co ted?
No co… Vyjit na terasu a podivat se - podivat se - otevrit oci a podivat se - z dvanacteho patra dolu na chodnik. Ufffff. Cervene dlazdice jako vzdycky, zadny mourovaty flek.
Bleskovy pruzkum venkovniho pozarniho schodiste, vsechna patra dolu, nic, nahoru na strechu, pruzkum strechy, nic.
Tak treba je doma? Treba je opravdu tak zticha a dobre schovana?
Zrovna jsem svitila baterkou do mezery za gaucem, kdyz se venku neco pohnulo. Na zabradli terasy se objevila usata hlava a pak cela Mourinka, nonsalantne, jako ze u sousedu bylo sice hezky, ale kazda navsteva musi skoncit a pak se jde zase domu, no, po zabradli terasy, ve dvanactem patre, normalka.

Jana Müllerová     

Hledání domova
asi měsíc sleduji v okolí našeho domova malé bílé kotě - běhalo po ulici, občas někam "zašlo na návštěvu" a zase šup na ulici. Prostě bezdomovec. Jenže - zima na krku, bezdomovec - či spíše bezdomovkyně ještě nezletilá a určitě ztracená, či vyhozená. Když zaklepala na naše dveře, syn nervově nevydržel a otevřel dokořán. Kočička byla velice vyhublá, ušmudlaná a evidentně s volným životem bezradná. Dostala jídla co hrdlo ráčelo (hned ho vrátila), a pak jako šípková Růženka spala a spala. Udělala jsem jí karanténu v koupelně, dostala tabletu na odčervení, svoji toaletku a lehkou dietu. O čistotu kožíšku se postarala sama. Po třech dnech se z ní vyklubala kouzelná sněhobílá kočička s černým šátečkem na temeni hlavičky a tmavým proužkovaným ocáskem. Dnes po týdnu běhá po celém bytě, ale ačkoli je celý dům až na zahradu otevřený, z bytu nevystrčí ani čumáček. Zkušeností se světem venku má zatím asi dost. Lidí se nebojí, je velice přítulná a nejlépe je jí v náručí jejího člověka. I místo na odpočinek si hledá tak, aby na nás viděla. Jak se přiblížíme na metr vzdálenosti, zapíná motor a vítá nás předením na plné obrátky. Dostala jméno Sněhurka. My však máme doma už 4 psy a 3 kočky a proto hledáme někoho, kdo by se jí ujal. Je jí asi 6 - 7 měsíců a svému páníčkovi se odmění nekonečnou láskou.
Eva, tel.: 02/33930582, 02/66311722 l. 211