Takže potom, co jsme dostali oba důležité papíry, kterými jsem se už chlubil - rodného listu (27 kB) a poučení pro začátečníky (46 kB), jsme s Beruškou (moje žena) a Dumkou, zabalenou tentokrát pro změnu do mého svetru, nasedli do auta a chystali se k odjezdu. Balící svetr byl nutný, protože Dumka byla po koupeli, venku pršelo a vůbec bylo poměrně studeno...
No pravda, pro jistotu jsme před svetrem použili k "předbalení" ještě ručník - jeden z našich předešlých kocourů měl panický strach z cestování autem, který se projevoval tím, že dostal záchvat třesavky a poté vše bez milosti zkropil. Nechtěli jsme riskovat, že budu muset několikrát prát svůj oblíbený svetr, abych ho mohl nosit, a hlavně jsme měli snahu zabránit kotěcímu křtu auta zapůjčeného nám rodiči... Dalším argumentem pro to, že byla použita moje část oděvu bylo i to, že já jsem byl vybrán, abych Dumíka hlídal a držel a vše co s tím souvisí.

Beruška pak měla za úkol nás bezpečně, rychle a hlavně klidně dovézt až domů. Cesta ze které jsme měli trochu strach probíhala napínavě. Už za pět minut Dumce nestačilo jen sledovat krajinu z mého klínu a svetru - chtěla se podívat sama, jak vypadá nový svět. Chvíli jsme spolu zápasili (já měl mírnou převahu), ale pak jsem se nechal přeprat a kotě vylezlo (10 kB) z dočasného pelíšku...