| |
4. nalezeniny kočky Mícy
Informace pro všechny, kdo mají rádi kočky, ale bojí se vzít si nějakou do bytu
Že neznáte slovo nalezeniny? Nedivte se, tento novotvar jsem si právě vymyslela. Když máte nalezenou kočičku, nemůžete oslavit její narozeniny, protože neznáte datum. Zato přesně víte, kdy a kde jste ji našli. A nalezeniny - to je moc hezké slovo, ne?
V případě naší Mícy je ale tvrzení, že jsme ji našli, velmi nepřesné a Míca by se mohla i urazit. Ona si totiž našla nás - v nevlídný podvečer 28. října 1994 v malém jihočeském městečku. Uviděla jsem malé mourovaté klubíčko a dcera si ji šla pohladit. Míca zřejmě na první pohled zjistila, že jako páníčkové stojíme za pokus, a na procházce nás sledovala.
Nikdy předtím jsme kočku neměli, a proto mi nápad mé dcery, že si ji necháme, přišel naprosto absurdní. Vůbec jsem si nedovedla představit, jak by asi kočka mohla fungovat v pražském bytě, jak budu neustále uklízet loužičky i něco horšího a tak dále a tak dále. Mé dceři bylo tenkrát necelých šestnáct let a měla nárok na hloupé nápady, jenže se ukázalo, že manžel také ještě nevyrostl z puberty. Byli proti mně dva - a s Mícou tři. Tak jsem prohrála.
Přivezli jsme Mícu do Prahy, zakoupili stelivo - a ejhle: Míca hned věděla, k čemu a jak ho má používat. Bůh ví, jak na to kočka přijde, ale prostě to ví. V bytě se zařídila po svém, našla si pelíšek v ložnici za mou hlavou, ale tam pobývá jen v noci. Když jsem doma, usadí se vždycky tak, aby nás měla na dohled. V kuchyni se mnou vaří, u počítače se rozloží přesně pod lampu, kterou používá jako horské sluníčko, takže to, nač potřebuju vidět, nemá na světlo nárok. Ale uznejte sami, přece bych ji nevyhodila, když je tam tak spokojená.
Kočička je takovým tmelem rodiny. Za ty čtyři roky nám dcera dospěla a moc ji doma nevidíme, takže zaplať pánbůh, že máme Mícu. Na ni je spolehnutí, že člověka uvítá u dveří a že se s ní můžete pomazlit. Domácnost bez ní už si nedovedeme vůbec představit. Když chci rodinu pozlobit, říkám jim s vážnou tváří: vidíte, a vy jste ji nechtěli!
paní Dolanská
Paní Dolanská, je spolukrmitelka nasich jak ja rikam dvornich kocek, tj. Straculky (maminky Cepicky), Cernouska, Mazanka a Zrzulice - vse jsou to kocky, ackoliv maji klukovska jmena.
Blanka
| |
