Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
17.11.
Cesta MHD (Ferda)

Minule bylo:
16.11.
Cesta autobusem (Ferda)
Kočka Dumka 1998
Archiv kočičí rubriky

Cesta MHD

Dumka mne pozoruje při jízdě autobusem (9 kB) Včera jsem líčil příběh, jak jsme s Dumkou absolvovali cesty z Vysočiny do Prahy - autobusmo. V nadpisu jsem původně sliboval, že popíši i cestu metrem a tramvají (čili MHD), ale bylo to včera moc dlouhý, taxem to uťal a zkusím to popsat až teď... Bohužel mi ale chybí vhodný obrazový materiál, protože jsem byl ze zkušenosti z autobusu trochu otřesen a Dumku jsem litoval (a sobě si trochu nadával). Situaci bohužel ale nešlo řešit jinak, což mne trochu mrzí, ale teď se s tím nedá nic dělat....

Když jsme před výstupem Dumku zavřeli do kukaně, neprotestovala a sama se položila na její dno. Při vstupu na perón metra ji trochu vylekalo přijíždějící metro (bohužel nebylo naše) a pak "znějící" otevřené dveře. Trochu jsme se obávali jak bude tento druh přepravy snášet.
No za 5 minut přijelo metro, do kterého jsme nasedli a vydali se po trase. Dumčin proutěný koš jsem držel ve výši pasu - to aby jí nikdo nemohl kopnout do koše a a by byla jištěna před případným psím útokem zespoda. Na Můstku pak skutečně nastoupili cestující s jezevčíkem, ale naštěstí hned zmizeli dál ve vozu. Dumka se snaží Berušce vyklouznout (6 kB)
Na stejné stanici taky přistoupila paní s dcerou, kterým se Dumka moc líbila, a dcera se zajímala jak řešíme otázku čurání a jestli čurá taky v koši. Vysvětlili jsme jí, že Dumka vydrží cca 4 hodiny nečurat a že necestujeme déle než 2:30 hodin - kromě toho těsně před výpravou vykonala svoji potřebu...
Cesta metrem pak proběhla už jen v nervózní pohodě a na nás čekal už jen autobus...
No jeden nám těsně ujel, takže jsme museli cca 10 minut čekat na další. Dumce trochu vadil studený vzduch, ale jinak nedělala problémy.
Po příjezdu autobusu jsme obsadili pozici vpředu vedle řidiče, a aby Dumka měla rozhled jsme ji otočili výhledem z koše směrem dopředu. Neměla ale o pozorování zájem, takže se dívala spíš na druhou stranu - směrem k nám. Trochu jí rušilo, když se vepředu otevřely dveře, což se stalo asi 3krát, ale to už jsme byli cílové stanici a my vyrazili k domovu.
Doma Dumka poměrně radostně vyběhla do známého prostředí a za odměnu a útrapy dostala napapat...