Hledá se nový domov Dorotka je kříženec, bude střední velikosti, krátkosrstá, černá s pálením. Je veselá, živá a nebude se bát zřejmě ani čerta, protože z naší velké smečky žádný respekt nemá. Chtěla bych poprosit prostřednictvím Neviditelného psa, jestli by se nepodařilo nalézt pro Dorotku nový domov. Ale jenom ne k boudě, bez možnosti častého kontaktu s lidmi. Při jejím temperamentu by to byl pro ni největší trest. Více si můžete přečíst zde v rubrice PET. Květa Berková

Ptáci - tajemný svět letců, kteří nahlédnou kamkoliv ve vzduchu i na zemi. Omezují je jen jejich letové schopnosti a počasí. Jinak neznají omezení - letí si kamkoliv - ptáci totiž neznají politických hranic. Přitahovali mne již od malička. Zajít k vodě a pozorovat vodní ptactvo. Lehnout si na louce a sledovat a poslouchat skřivánka. Obdivovat čápy na vysokých komínech. Tolik jsem těch ptáků viděl a mají tak líbezná česká jména. Jsou však i tací, o nichž jsme se učili ve škole a nikdy jsem je nezahlédl, i když u nás jsou - třebas dudek či ledňáček. Chtěl jsem se dostat do výšin a dálek, být volný jako pták - proto mé sporty směřovaly do hor a hodně jsem cestoval. Touha uvidět naše vzácné ptáčky mne však neopustila. Proto mi udělalo velkou radost, když jsem přijel do Izraele a uviděl tu zblízka v lese dudka - a nejednou. Nakonec došlo i na ledňáčka. Toho jsem viděl letošní podzim zcela zblízka na kroužkovací stanici ptáků v Eilatu. Dudek a ledňáček - tato pozorování byla s vůní domova, i když jsem je u nás nikdy neviděl. Ptačí samička, okroužkovaná jako orlí mládě ve svém hnízdě v Karpatech na Slovensku, která se rozhodla strávit svoji první zimu na severozápadě Negevské pouště v Izraeli, mne také nenechala klidným. Vždyť tolikrát jsem ve slovenských horách vzhlížel toužebně k obloze, abych zahlédl tohoto krále ptáků.

Když v Izraeli začne jaro, začíná pohyb lidí - objevuje se mnoho krásných květin a lidé se jezdí na ně dívat. Propláchnout si tou krásou oči nežli začne dlouhé letní období sucha. Počátkem března 1996 ukazovali v televizi, jak na vyhlídce Micpe Ofir u Galilejského moře kvetou koberce modrých hroznů květů lupiny a tak jsme se tam vypravili. Nelitovali jsme.V pátek 15.března 1996 jsme byli na místě a v 15.30 hod. nám byly odměnou nejen květy, nýbrž i 78 čápů, kteří směřovali k severu. Snad někteří i domů k nám. To jsem ovšem ještě netušil, co se bude dít další den v 11.30 hod. v Meronu. Byl to nezapomenutelný zážitek. Náhle v tajemném tichu se objevil na jasné obloze bílý mrak, který se začal z několika směrů zvětšovat. Když jsme dojeli pod něj, byla nám odměnou úchvatná podívaná. Nebe ztmavlo obrovskými hejny čápů (a napočítal jsem jich hodně přes tisíc!!), kteří se slétali a v obrovských spirálách kroužili na obloze. Slétali se či čekali na opozdilce a poté se vydali zpět do svých hnízdišť na severu. Byli jsme svědky jejich jarního tahu - hlavního jarního tahu na světě. Ptáci zmizeli a my jsme tu zůstáli stát v okouzlení. Když jsme se údolím řeky Jordán vraceli zpět do Jeruzaléma, byly stromy podél řeky obsypané volavkami, které zde při svém letu odpočívaly.