Hledá se nový domov Dorotka je kříženec, bude střední velikosti, krátkosrstá, černá s pálením. Je veselá, živá a nebude se bát zřejmě ani čerta, protože z naší velké smečky žádný respekt nemá. Chtěla bych poprosit prostřednictvím Neviditelného psa, jestli by se nepodařilo nalézt pro Dorotku nový domov. Ale jenom ne k boudě, bez možnosti častého kontaktu s lidmi. Při jejím temperamentu by to byl pro ni největší trest. Více si můžete přečíst zde v rubrice PET. Květa Berková

Náš Pif zdědil po předcích silně vyvinutý lovecký pud. Když se někdo ptá na jeho rasu, říkáme, že je to Netlucký ohař (narodil se v Netlukách). Jako každý pes má velice citlivý čich a dokáže jít neomylně po stopě na poměrně velkou vzdálenost. Jednou jsem takhle na chatě vyrazil na houby, chtěl jsem jít dost daleko a nechtělo se mi brát Pifa s sebou. Jana ho tedy zavřela v chatě a já jsem vyrazil. Asi za půl hodiny Jana psa pustila ven a ten okamžitě zmizel. Vyrazil po stopě za mnou a asi po třech kilometrech mě za lesem na poli dohonil. Jindy jsme šli lesem a Pif čenichal někde v houští. Najednou se z opačné strany ozval šramot - asi nějaké větší zvíře. Ihned jsem zapískal na psa, abych ho přivolal k sobě. Rozhodně jsem nestál o to, aby mi po lese proháněl zvěř. Místo psa však na moje zapískání vyběhla z houští srnka. Zastavila jen pár metrů ode mě a chvilku si mě udivně prohlížela. Pak odskočila z cesty a zmizela v lese. Pif přiběhl o chvilku později. Když zkřížil čerstvou stopu, okamžitě na ni odbočil. Asi po pěti metrech však zjistil, že běží opačným směrem, ihned provedl čelem vzad a vyrazil za srnkou. V takové situaci ho nemohlo nic zastavit. Ani jsem se o to nepokoušel. Věděl jsem, že srnku stejně nedohoní. Pes se opravdu asi za pět minut vrátil, uštvaný, ale s blaženým výrazem v tváři: To jsem ji pěkně prohnal, co?