Hledá se nový domov Dorotka je kříženec, bude střední velikosti, krátkosrstá, černá s pálením. Je veselá, živá a nebude se bát zřejmě ani čerta, protože z naší velké smečky žádný respekt nemá. Chtěla bych poprosit prostřednictvím Neviditelného psa, jestli by se nepodařilo nalézt pro Dorotku nový domov. Ale jenom ne k boudě, bez možnosti častého kontaktu s lidmi. Při jejím temperamentu by to byl pro ni největší trest. Více si můžete přečíst zde v rubrice PET. Květa Berková

Toho dne, 7. prosince 1997, jsem si právě v obchodě se zvířaty vybral mladého Campbellova křečíka, a poté jsem vzal do rukou dalšího - tak živého, že mi vyskočil z rukou a zůstal po pádu tiše ležet na podlaze. Díky Bohu se to malé stvoření po chvíli začalo hýbat, byl to jen šok. Tohoto křečka jsem později pojmenoval Otec, ta první byla Matka. Donesli jsme je oba domů, a oni spolu harmonicky žili ve společné drátěné kleci. Otec byl velmi hbitý a legrační, když šplhal po kleci. Jednou oba unikli mezerou v drátech, ale Otec se objevil hned, jakmile jsme chytili Matku a vrátili ji do klece. Proto jsme klec pro větší bezpečí umístili do širší kartonové krabice. Jednou jsme viděli Otce, jak se vrací z krabice do klece v okamžiku, kdy pochopil, že se blížíme.

Takto uběhly více než dva měsíce, když jsme zcela neočekávaně uviděli jejich první mláďata a pochopili, že je to samec se samicí. Skutečně krásné překvapení, protože Otec se choval při páření velmi diskrétně! Vzal své otcovství velmi vážně a pomáhal při vyhrabávání širokých děr ve výstelce, kam Matka potom přestěhovala své děti.

Mladí křečci a jejich rodiče vytvořili dobré společenství. Za dalších 20 dní se pak objevila další mláďata a totéž se stalo znovu ještě potřetí. Přestože bylo pro nás radostí pečovat o mláďata, neměli jsme již pro ně dostatek prostoru. Dali jsme tedy mláďata do obchodu se zvířaty a z každého vrhu jsme si ponechali jen jedno. Ale ani takto to nemohlo jít stále dál, a tak jsme před narozením třetích mláďat Matku a Otce oddělili.

Nešťastný otec zoufale přehrabával výstelku ve své nové kleci a šplhal nahoru po drátech ve snaze najít cestu ven, ale během několika hodin se se svým osudem smířil. S Matkou se už neměl setkat. Bylo to příliš kruté, ačkoliv Otec měl mnoho trpělivosti a dobré vůle za všech okolností. Dali jsme k němu do klece jednoho z jeho synů. Zdáli se být oba šťastní se svými drobnými životními radostmi jako je potrava, běhací kolečko a balonek. Léto roku 1998, strávené na venkově, bylo pro ně příjemné, ačkoliv měli v té době redukční dietu.

Zatímco Otec se choval ke každému tvoru přátelsky, Syn ho náhle na podzim napadl poté, co jsme přestavěli vnitřek jejich klece. Po několika marných pokusech o smíření jsme je k oddělili natrvalo, což Otec přijal s velkou úlevou. Na jaře roku 1999 jsme dali jeho velkou dvoupodlažní klec našim samičkám. Otec ji měl rád, ale přesto se brzy ve svém novém malém domově uklidnil. Jeho pokora a přátelskost způsobila, že byl mému srdci bližší než naši ostatní čilí křečci. Jako by nám důvěřoval. Nezlobil se ani když jsme ho vyrušovali. A bylo vidět, že má radost, když jsme ho nechali hrát si s balonkem nebo běhat po domě. Byl všetečný a zvědavý jako dítě, takže byla radost ho pozorovat. A myslím, že to cítil. Tak malé stvořeníčko, a tak bohaté pocity dovedl vyjádřit! V určitém ohledu byl slabým odvarem povahy své dcery Tiny (Maličké). Tato výjimečná křečice však žila jen tři měsíce, zatímco Otec dosáhl vysokého věku. Ale příznaky stárnutí se u něho objevily už v létě roku 1999, kdy začal více spát a ztrácet váhu. Nikdy však neztratil své zájmy a svou dobrosrdečnost. Nehledě na to měl chvíle, kdy byl velmi aktivní. Pokoušeli jsme se oddálit pokud možno proces jeho stárnutí, a on skutečně tvrdě bojoval o život. Na jeho rtu se objevil výrustek, který mu veterinář bez dalších následků odstranil. Později trpěl chronickým průjmem, takže měl dietu s nízkým obsahem bílkovin. V prosinci se nám zdálo, že je slepý na jedno oko. Také jeho srst vypadala hůře. Letošní leden byl velmi chladný, a Otec strávil většinu času spaním ve svém hnízdečku. Jeho klec byla umístěna v širší kartonové krabici, aby byl chráněn před průvanem.