Při čtení obou WWW stránek mám radost, že se najde tolik lidí, pro které je samozřejmostí nebo i životní nutností žít s nějakým zvířátkem. I pro naší rodinu je nemyslitelné, že by mezi námi nepobíhalo něco čtyřnohého chlupatého. Moje dnešní vzpomínka je poněkud smutná a asi se příliš nehodí pro uveřejnění, ale já jsem měla prostě chuť o tom napsat. Je to moje vzpomínka na mého prvního pejska.

Psa jsem vždycky hrozně chtěla a toho svého prvního jsem si dílem vymodlila, dílem vytrucovala, ale byl tu. Skotský teriér Black, který do mého tehdejšího domova vstoupil jako osobnost, jejíž síla ovládla všechny členy rodiny, i ty, kteří jeho příchod zásadně odmítali. Skončila jsem tehdy gymnázium a nastoupila do třísměnného provozu ve zdravotnictví. Na krku štěně a 18 let. Black mě přivedl do společenství lidí, kteří vědí, co znamená láska ke psům, přičichla jsem k vrcholným výstavním akcím, v téhle branži jsem ale poznala i závist a odsouzení.