PSI
Betynka nám dohárala
Minule jsem psal o tom, jak jsme s Betynkou snášeli její dny, ale ne ty nejkritičtější. Opět cituji pana doktora Skalku: (když nastane ovulace...) shromáždění psi znásobí svou vynalézavost, aby sek ní (k fence) dostali. Také chovatel zvýší svou ostražitost, neboť nastává kritické období, dvou, maximálně čtyř dnů. Fena se důvěrnostem nebrání, naopak nadbíhá i těm nejošklivějším nápadníkům. (Mimochodem, víte, že pes má v penisu kost?)
Tak v téhle době zesílené ostražitosti nejen že Betynka chodila stále na vodítku, ale páníčkové chodili s proutkem v ruce.
Už jsem ovšem naznačil, že v době posledního hárání jsme byli ochotni šikovného pejska Betynce dovolit. Jeden takový se i našel, pudlíček asi její velikosti, také černý, který se k ní zkušeně měl. Batynka ovšem tak zkušená nebyla a zdálo se, že to bere jako obvyklé honičky. Protože se venku našlo psí kibici, kteří by se rádi přidali, vzali jsme dokonce oba pejsky k nám domů. A to bazla možná ta chyba.Odborníci říkají, že fenka by měla jít za psem do jeho území, kde se psík cítí jistěji než ona. Takhle vše skonšilo tím, že nám ženich označkoval nábytek, ale ač se snažil, nevěstu nepřesvědčil. No, možná že jsme také netrefili tu správnou dobu. Jak opět píše pan doktor Skalka: Ideální je mít fenu s vybraným psem pohromadě celou druhou polovinu hárání. No ale Betynka je mladičká a tak se snad štěňátek dočká(me).
Jestli si ale myslíte, že konec hárání je konec mimořádných situací, tak se mýlíte. Tentokrát ocituji pro změnu knihu Encyklopedie psů, jejíž autor dr. Bruce Folge píše: Ať fena je či není březí, vchází do stadia dvouměsíční pohlavní aktivity. Poté, co byla z vaječníků uvolněna vajíčka, začne se vytvářet hormon progesteron, který způsobuje řadu změn včetně tvorby mléka. Když se to poprvé stalo Betynce, dost nás to vyplašilo a radili jsme se i s naším panem doktorem. Ten nás uklidnil s tím, že jde o jev přirozený (víte o tom, že díky němu se o část štěňat mohou starat "kojné"?), ale když laktace byla hodně výrazná a nepřestávala, přesto nám dal lék na její utlumení. Pak jsme si to prožili ještě (zatím) dvakrát, ale to už jsme byli "zkušení" a neztráceli jsme hlavu.
Tak a to už je vše?! Ale kdepak. Se změnami těla jdou ruku v ruce též posuvy v duši.
Teď zdánlivě trochu odbočím. Jako každý pejsek má Betynka své hračky. Jako štěně měla v oblibě malý barevný míček, který vidíte na obrázku. Byl správně těžký a měla ho tak právě do hubičky, ale pak se ztratil. Bety pak svou přízeň rozdělovala mezi jiné hračky (v oblibě měla například PET lahve od minerálky, asi umí anglicky a myslela si, že jsou speciálně pri ni). Ovšem největší radost jí udělal malý pískací míček, ao kterém jsem už psal v příběhu o Betynčiných rituálech. Když ho dostala, byla s ním tak nadšená, že - světe div se - nechtěla ani jít ven a když už jsme ji ukecali, trvala aspoň na tom, že si ho vezme ssebou. No a tenhle míček v době, kdy měla mlíčko (to je tak dva měsíce po hárání a hlavně je to doba, kdy by měla mít štěňátka) stále tahala ssebou. Ne žby si s ním hrála, jako to dělá jindy. Prostě ho přenášela jako štěňata. Dokonce i když si vyskočila někomu na klín, nelenila a vrátila se pro něj. Vyskočila s ním zpátky, položila ho vedle sebe a pak teprve se oddala sladkému dolce far niente. Nevidím pro to jiné vysvětlení, než že jí míček nahrazoval štěňata.
Pavel Doktor
Kompletní stránky Betynky najdete na http://www.volny.cz/blanka_pavel/betynka.
