| |
27.9. KROKODÝLI
Vzhůru za aligátory a krokodýly II. (Lumír O. Hanuš)
24.9. PSI
Pejska do dobrých rukou (Ferda)
Archiv zvířecí rubriky
| |
Denně ale vychází Dumka a k dispozici je i Dumčin archiv
|
KROKODÝLI
Vzhůru za aligátory a krokodýly II.
Druhé pokračování povídání o krokodýlech - ke přečtení je i začátek (I. díl).
|
Nalezené pejsky
Ali, Ambra, Cedrik do dobrých rukou - čtěte páteční příspěvek do rubriky PET.
|
Ruiny synagogy jsou na pahorku Tel Bany (podle popisu jsem ji našel snadno), který se zvedá asi 26 metrů nad úroveň pláně el-Chama. Ruiny synagogy byly objeveny v r. 1932 a vykopány E. L. Sukenikem pod záštitou Heberejské University v Jeruzalémě. Něco mi tu však nesedělo. Měla tu být docela pěkná mozaika, z velké části zachovaná, na ní též aramejské nápisy. Leč nic jsem zde nenašel. Dokonce ani jednu jedinou kostečku z mozaiky. O dva roky později jsem ji uzřel v plné kráse a restaurovanou na místě, kde bych to býval nikdy nečekal. Rozhodli jsme se totiž s ženou, že navštívíme v Jeruzalémě Gan vradim (= zahrada růží). Tento park je nedaleko Knesetu a tak jsme tam autem byli za chvilku. Zahradu samu o sobě stojí za to vidět. Rozárium v Olomouci je oproti tomu chudobná příbuzná. V parku je nesčetné množství růží v různých barvách i druzích, každý druh pak ve velkém množství. Některé druhy růží tvoří celé koberce tisíců a tisíců květů.
Procházeli jsme parkem a objevili těsně k němu přiléhající novou budovu Nejvyššího soudu. A tak jsme ji chtěli prozkoumat. Vstoupili jsme cestou mezi dvěma svahy, prošli železnou branou a kráčeli dlouhým úzkým nádvořím, po jehož obou stranách jsou kryté ambity. Hned na jejich počátku jsem objevil do stěn zasazené mozaiky, které byly zjevně starobylé. Byla to vlastně část z něčeho většího, ale nezjistil jsem jejich původ. Na konci tohoto nádvoří jsme vstoupili skleněnými dveřmi do vstupní haly - vpravo vrátnice a vlastní vstup do budovy. A vlevo? Nevěřil jsem svým očím. Poměrně velká oválná část vstupní haly za sloupem a v ní u zdi podstatná část mozaiky z Chamat Gader - a nádherně zrestaurovaná. Mozaika je postavená kolmo (vertikálně), takže je velmi dobře vidět (v synagoze ležela na podlaze). Navíc je dokonale osvětlená silnými světly. Před mozaikou je na kamenných blocích dopodrobna popsáno odkud je, plán synagogy a přeložený text - vše v angličtině a heberejštine. Měl jsem s sebou i fotoaparáty a tak jsem ji hned vyfotografoval. Nutno podotknout, že pokud chcete vidět mozaiku v její plné kráse, je třeba ji nejprve smočit vodou - to na obrázku nevidíte, neboť na tomto místě je polévat mozaiku vodou zakázané.
To je klasický aligátor - je vidět, že spodní zuby nevidět? (30 kB)
|
Ale vraťme se do Chamat Gader. Samozřejmě tam jde každý za koupelí, ale aligátoři jsou neopomenutelnou atrakcí. Jsou jednak ve velkých bazénech „jakoby v přírodě", dále v menších bazénech od nejmenších krokodýlů až po „dorostence". Mnoha lidem jsou v Izraeli trnem v oku, neboť se obávají, že by mohli uniknout do Galilejského moře a potom třebas nějakou českou učitelku „slupnout jako malinu" (jistě to znáte s tou učitelkou a žralokem). Navíc v září 1997 postavil izraelský nejvyšší soud mimo zákon zápasy mezi krokodýly a nožem ozbrojenými lidmi. Změnil tak rozhodnutí nižšího soudu, který povolil boje na krokodýlím ranči, a řekl, že taková představení byla „nemorální, neboť způsobovala bezbraným zvířatům utrpení, výhradně aby poskytla publiku potěšení". Tak skončily krokodýlí zápasy, které se zde konaly celý rok.
Jak jsem se zmínil již výše, bojí se lidé v Izraeli krokodýla, který by mohl být v Galilejském moři. Hodně se o tom hovořilo v televizi, nakonec se to zlehčovalo a ukončilo se to tím,, že někdo viděl ve vodě plavat pneumatiku (také ukázali záběry pneumatiky ve vodě). Ale nakonec 13.prosince 1994 hovořili v televizi ochranáři přírody. Ochranář opravdu viděl v Galilejském moři krokodýla, je to potvrzeno. Má asi jeden a půl metru. Prý se nejprve rozhodli, že o tom nebudou hovořit, ale nakonec to zveřejnili. Ale proč zrovna 13? Totiž již den před tím, 12. prosince 1994 rádio ohlásilo, že v Galilejském moři jsou jihoamerické ryby piraňa. Jak se tam dostaly? To nikdo neví. Viděli pět a chytili čtyři, nakonec i tu pátou. Šlo prý o rybu, která se jmenuje piraňa červená, která žije v jihoamerické Amazonce. Patří ze svého druhu k nejdravějším a napadá i lidi (prostě je ohlodá na kost). V televizi jsem viděl jednu chycenou rybu. Tato má skutečně zuby, ze kterých jde strach. A jaký je nyní problém (jak se tam krokodýl a ryby dostaly, tím se nebudu zaobírat, neb nikdo to neví, jsou to jen teorie - ale skutečnost je ta, že je tam prostě někdo dal, to je jisté). Piraňa může v Amazonce naložit kolem 300 vajíček, z nichž se vylíhne asi 10 mladých rybek. Zde nemají přirozené nepřátele a tak pokud kladly, může se vylíhnout vše. V Galilejském moři jsou teplé prameny, takže tam by mohli přežít i v zimě, neboť potřebují nejméně (prý) teplotu 26°C. Ráno 15. prosince říkali v rádiu, že doufají, že tato ryba nepřežije zimu. Piraně, které byly v Galilejském moři, byly nalezeny u teplých pramenů Chamat Tiberias a prý byly poněkud malátné (snad chladem?).
Večer 15. prosince hovořil v televizi odborník z Heberejské University, který se k tomu nemohl vyjádřit dříve, neb byl v tu dobu v Eilatu. Měl s sebou další chycenou rybu a pro srovnání stoprocentní piraňu, kterou vytáhl z formalinu. Sdělil, že v Galilejském moři se nejedná o piraňu, nýbrž o rybu, která se v Jižní Americe nazývá "pako". Tato ryba, odborně Kolosoma, která se živí výhradně rostlinnou potravou (v Jižní Americe hlavně bobulemi), není nebezpečná ani ostatním rybám ani člověku. Ale zuby má pořádné! Stejně byl rozčarován tím, že někdo tyto ryby do Galilejského moře vypustil (a kdo nebyl?). A jak ryby od sebe rozeznal? Obě ryby jsou v podstatě k nerozeznání stejné, ale piraňa má zuby, které do sebe naprosto přesně zapadají, což není u Kolosomy (jak důležitý znak - holt zuby jsou důležité k rozeznání i u aligátorů a krokodýlů). Takže problém je prý vyřešen. Takže dnes se již nemusíme v Galilejském moři bát (tedy ryb).
Může nas ohrozit nejvýše ten jedenapůlmetrový krokodýl (zajímavé, za posledních několik let se země po něm slehla).
Mozaika ze synagogy v Chamat Gader v plné své kráse - škoda, že jsem ji nemohl polít vodou - barvy by byly nádherné (39 kB)
|
Ještě jednou zpět do Chamat Gader k aligátorům. Jedná se o druh Alligator mississippiensis. V přírodě žije v bažinách, řekách a v jezerech. Samice si dělají z bláta a rostlin pahorky (okolo 3 m2), kde kladou asi 20 - 70 vajec, která se líhnou za 60 - 100 dní. Novorozenci jsou 20 - 25 cm dlouzí. A rostou asi 30 cm ročně.
Hrabou si v lehké půdě poblíž vody hluboké díry. U aligátorů zapadají spodní zuby do jamek v horní čelisti, takže když mají zavřenou hubu, obvykle je nevidíme. Mají široký čenich. Na člověka útočí jen zřídka - obvykle jen tehdy, pokud brání své hnízdo. Např. V Alabamě je dnes asi 35 000 aligátoru a je zaznamenáno jen 5 útoků na člověka). Dnes jsou chráněni.
Mají délku 1,8 - 4,9 m, i když přes délku 3,6 m jsou již řídcí. Šestiletý má délku 1,5 - 2 m. Mají dlouhý, silný ocas. Žijí asi 50 let.
Nedokážou pokousat potravu. Polykají ji celou, nebo z ní škubají špalky po jejím pevném uchopení a válení se na všechny strany.
Takže pokud někdy zavítáte do těchto míst, tuto atrakci si nenechte ujít, není ji vidět všude. Sám jsem do těchto míst zavítal dvakrát a krokodýli v mé mysli opět upadli do stavu hibernace. Mezi dvěma návštěvami "u aligátorů" jsem byl s biblickou školou z Jeruzaléma na 16 dní v Egyptě a zavítali jsme při našich cestách také do místa, které se jmenuje Kom Ombo. Zde bývalo starověké egyptské město Ombos. Má zde chrám Suchos (Sobek) a Haroeris. Bůh Suchos (Sobek) měl krokodýlí hlavu a Haroeris hlavu sokola. Jde o dva chrámy v jednom - pravá polovina je Sobkova. Vpravo v místnosti byli čtyři mumifikovaní krokodýli. Oblast Wadi Kom Ombo je známá jako Nová Nubie, neboť po zatopení Nubie vodami přehrady se řada vesnic přestěhovala sem a některé vesnice nesou stejná jména. Takže opět jsem si připomněl krokodýly a uvědomil si, že v Chamat Gader jsem viděl aligátory, nikoliv krokodýly. I když jsme se plavili po Nilu na horním i dolním toku, neviděl jsem ani ještěrku, ne tak krokodýla (ti na mne čekali v Izraeli a zatím jsem o nich nevěděl).
Lumír O. Hanuš, Israel
Pokračování příště
| |
