ANDULKY
Ferda III. a Mařenka
První díl povídání o andulce Mařence a jejích andulčích partnerech jste si mohli přečíst minulý čtvrtek.
Po několika týdnech jsme jeli se školou podívat se na litoměřickou výstavu Zahrada Čech. Byli jsme celí šťastní, že jeden den nemusíme do školy, navíc se nám tam docela líbilo. Najednou koukám, na výstavě prodávali také andulky!
Stály jen 35 Kčs, NO NEKUP TO KDYŽ V PRAZE STOJÍ CELÝCH 50 Kčs!!!! Tentokrát mi rodiče dali něco na útratu a tak jsem šla okamžitě na věc. Na tuto situaci jsem si také vzpomněla, když v Dumce vyšla žádost o kocourka, který by se té kočičce líbil.
Rozhovor při koupi probíhal totiž přibližně takto: "Dobrý den, já bych chtěla samečka andulky - ZELENÉHO a nesmí to být žádný POSEROUTKA!"
Prodávající (bylo jich tam alespoň pět) lehce ztuhli, ale zachovali klid a povídají: "Máme tady spoustu andulek, můžeš mít také bílou, modrou, žlutou, jakou chceš."
"Já chci ZELENÉHO samečka, ale prosím, nesmí to být žádný POSEROUTKA."
Prodavači už zpozorněli všichni, ale povídali, že když samečka, tak samečka ale, že nemusí být jen zelený, mají i bílé, modré, žluté jaké chci.
A to já: "Já chci ZELENÝHO! Protože Mařena je taky ZELENÁ! Ale NESMÍ to být POSEROUTKA, vona MAŘENA je strašně zlá, je to hrozná SEMETRIKA, a VONA je nenechá ani NAŽRAT!!! VONA je bije až peří lítá, takže nechci žádnýho POSEROUTKU!"
Prodavači se už svíjeli v křečích smíchu, ale já jsem pokračovala: "Víte, už mi dva samečci uletěli, jak to s ní nemohli vydržet, takže POTŘEBUJU nějakého, který se jí nebude bát a vydrží s ní, prostě žádného POSEROUTKU!!"
Prodavači opět vybouchli smíchem, protože ten mnohokrát opakovaný POSEROUTKA byl zřejmě neodolatelný.
Já jsem si totiž ve svém zaujetí pro věc dost vůbec neuvědomovala, jak celý tento rozhovor působí. Jen jsem nechtěla, aby nový anduláček skončil pod pantoflem, jako ti druzí.
Všechna čest prodavačům, i přes salvy smíchu mi skutečně vybrali pěkného VELKÉHO SILNÉHO MLADÉHO SEBEVĚDOMÉHO ZELENÉHO samečka, prostě žádného POSEROUTKU!!!
Přinesla jsem ho domů v krabici od bot. Vypustila jsem ho do klece, byl z celé cesty i nového prostředí určitě vyplašený, takže byl celý večer klid.
Druhý den večer ale najednou sleduji scénu. Nový sameček, jak jinak než Ferda III :-), sletěl k misce se zobem. Mařena okamžitě za ním, že si to s ním vyřídí.
Nastalo něco co jsem do té doby neviděla, totiž boj. Ferda III se skutečně nedal, po chvíli se ptáci rozdělili a sedli si na bidýlka. Ferda III za chvilku opět sletěl k misce, že se konečně nažere, Mařena okamžitě za ním, že mu to nedovolí. Nastala opět rvačka. Nepamatuji se, kolikrát se celá scéna opakovala, ale bylo to mnohokrát, protože Mařena byla umíněná a sebevědomí jí také rozhodně nechybělo.
Výsledek rvačky byl ale jasný. Od té doby se totiž pořadí při krmení obrátilo. První se letěl nažrat Ferda III, teprve po něm následovala Mařena.
Ferda III byl na rozdíl od ní galantní, a tak jí v tom nikdy nebránil.
Stačilo mu, když si prosadil svoje, ale nevyužíval svou vůdčí pozici k terorizování.
Malý happy end na závěr - když nastalo jaro, podle odborných knížek i rad jednoho chovatele jsem jim pořídila budku na hnízdění, přidávala vitamínové krmení a sebevědomí Ferdy III se projevilo i jinak, než bojem o právo se nažrat :-).
Andulky mi během následujícího roku vyvedly dvakrát mladé, o čemž jsem si do té doby mohla nechat jenom zdát :-).
Gabriela Mühlbachová
P.S.: Příběh obrazově doplnila Beruščina Lordice, kterou se mi podřilo zachytit v roce 1997, asi týden před jejím skonem. Ferda
