PSI
Elixír mládí I.
Náš mongrel Pajda, něco mezi jozefčíkem a corgim, není už žádný mladík. Čumák má celý šedivý, je hluchý jako pařez a normálně se pohybuje velmi rozvážně, úměrně svému věku patnácti let.
Avšak jedno ráno, v minulém týdnu, se mu nechtělo ráno na pravidelnou procházku, kterou normálně miluje. Táhl se za mnou jako smrad, furt byl pozadu a nikoliv vpředu jak je jeho zvykem. Stěží dolezl do parku u tenisových kurtů, což je od nás bratru asi 400 metrů a tam se svalil do trávy. Poznal jsem, že se ten den už nikam nepůjde.
Čokla jsem přesvědčil, že musí dolézt domů sám. Jinak, že by mu hrozil bivak v parku. A tak pes VELMI pomalu škobrtal až do svého brlohu, který má v garáži pod 29 let starým Land Roverem. Tam se svalil a jevil jen mírné známky života. Nereagoval ani na misku teplého mléka a kousek masa, za čímž se normálně může utlouct, neboť normálně dostává jen psí „bikkies" a vodu. To ovšem pokud si někde něco lepšího neukradne. A krást ta mrcha umí :-).
Potom šly různé nelibě zavánějící tekutiny z čokla předem - zadem. Prvně jsem si myslel, že zase někde něco sežral co neměl. Jako už několikrát is dal Bisol proti šnekům na zahradě. Avšak toto vypadalo podstatně hůř. Dokonce mě napadlo, že psisko dorazilo na konec své životní pouti. Tak blbě to s ním vypadalo. Každou hodinu jsem ho chodil hladit a povzbuzovat. Nežral, nepil, jen ležel, sotva dejchal a taky měl horečku. Večer jsem se snažil do něj vpravit nějakou tekutinu, ale bez výsledku. Jeho vnitřnosti ještě nebyly na příjmu.
Druhý den ráno však mongrel vypadal o trošku líp a dokonce si dvakrát lízl mlíka v misce. Toho od včera, co zatím stačilo zkysnout. Zřejmě mu zachutnalo, protože do dvou hodin zmizelo a pes začínal ožívat. Doměnka, že zase někde něco sežral co neměl, byla tedy správná. Do večera ožil natolik, že se už zmohl na krátkou procházku, ale nic moc.
George Švehla, Austrálie 23/04/2001
Dokončení v pondělí.
