ŽELVY
Digger na svobodě
O tom, jak se želví sameček Diger snažil spářit s želví samičkou Slider psala paní Crossette minulý týden.
Tak jsem kus výběhu přepažila a do té menší části Diggera přendala, aby od sebe želvy měly chvilku klid. Slider hned vycítila, že Digger je pryč, viditelně se jí ulevilo, hned se vrhla na žrádlo a pak se na dlouhou dobu "naložila" do jejich cachtadla. To jsem čerstvě umyla a hodila do vody pár snítek bylinek, aby si Slider opláchla své zranění.
Zato Digger vypadat velice nešťastný. Když došel k přepažení, všemožně se ho snažil přelézt a podlézt. Když se mu to nedařilo, alespoň se k němu těsně přitiskl a snažil se otvory v přepažení protlačit nos. Zůstal tak i celou noc, protože ráno jsem ho našla na úplně stejném místě.
Želvy Slider i Cracker se naopak ve výběhu pohybovaly volně, jedly, koupaly se a když šla Slider zrovna kolem Diggera za přepažením, vůbec si ho nevšímala. Žádné páření mezi Slider a Crackerem se nekonalo. Nevím, proč sameček Cracker neprojevil o Slider zájem.
Když jsme ho loni našli, měl moc špatnou jednu zadní nohu. Byla buď zlomená, vykloubená nebo nějak ochrnutá, Cracker jí při chůzi za sebou jen vláčel. Nemohl jí zatáhnout do krunýře a když ho zaklapl (třeba strachy), noha zůstávala viset ven. Časem se ale vyléčila, zesílela a teď už je úplně
v pořádku, Cracker ani nekulhá. Je ale docela možné, že mimo nohy utrpěl tehdy Cracker zranění i jiné, trvalejší. Nebo je to už opravdu starý "želvák" a nebo prostě Slider "není jeho typ" i když se jinak spolu výborně snáší.
Digger strávil celé tři dny, kdy byl "vyhoštěn", přitisknutý u přepažení, nebo se snažil ho přelézt. Nakonec se mi ho zželelo a také jsem chtěla zkusit, zda třeba mezitím neztratil o Slider zájem...
Sotva jsem ale přepažení výběhu vytáhla, Digger napnul krk "nasál směr", tempem se vydal za Slider, která byla zrovna napůl zalezlá v jehličí a celé "namlouvání" se opakovalo. Zřejmě i želví samečci jsou ochotni se pářit kdykoli a žádné krátkodobé oddělení tak nemělo cenu.
Bylo mě jich všech líto.
Slider proto, že trávila celé dny sklapnutá jako škeble, Crackera proto, že se nějak instinktivně cítil pokořen a Diggera proto, že se vlastně jen řídil pudem přírody, neuspěl a trpěl. Připadalo mi sobecké, abych takhle mladého, zdatného a zcela zdravého samečka, bez jediné tělesné vady držela v zajetí, i když to byl vlastně jeho domov, kde se narodil.
Je mi vždycky moc líto všech těch rozmačkaných a přejetých želv na zdejších silnicích. Téměř při každé cestě na Floridu k moři (máme to jen hodinu a půl cesty), kde želvy nejčastěji vídáme, nejméně 3x zastavujeme, abych rychle sebrala nějakou dosud živou želvu z prostředka silnice a odnesla jí o kus dál do lesa.
Někdy jsou to želvy mladé, jako ty moje nebo i menší, někdy ale opravdoví kmeti, kteří už něco pamatují a teď by měli zahynout pod koly aut. Řekla jsem si, že právě tenhle můj sameček by mohl dopomoci tomu, aby zde želvy nevymřely a trochu "rozmnožit" jejich počet za ty přejeté.
Rozhodla jsem se proto Diggera pustit na svobodu. Nedaleko od nás je státní park, kam se chodíváme často projít. Je tam nádherný divoký les, veliké jezero, do kterého vtékají říčky s bahnitými břehy a na zemi je spousta spadaného jehličí a zetlelého listí. Auta smí dojet pouze na vyhražené velké parkoviště a pak už jsou jen kilometry divočiny, žádné auto není ani vidět, ani slyšet.
Už několikrát jsme si říkali, že tohle musí být želví ráj a kdybychom se jednou rozhodli želvy pustit - bylo by to právě sem. A teď tu to "jednou" bylo. Tak jsem o velikočním pátku Diggera extra nakrmila, v sobotu ráno jsme ho dali do krabice a odvezli do parku. Šli jsme s ním asi půl hodiny po lesní cestě, až jsme došli k jedné říčce s mírným vlhkým svahem (předem vyhlédnuté). Zašli jsme hlouběji do lesa a tam Diggera vypustili.
Chvilku se nejistě rozhlížel, ale pak se pomalu vydal na svoji novou cestu životem na svobodě!!! Chvilku jsme ho sledovali, pak mu jen popřáli hodně štěstí a opustili ho.
V parku určitě želvy box-turtle jsou, i když jsme při procházkách vídali pouze ty vodní, sedět na kmenech nebo vystrkovat hlavičky z vody. Digger si bude muset zvyknout na to, že v přírodě slimáci "nepadájí z nebe", jako tomu bylo doma, když jsem mu je házela pod nos, nikde tam neleží kus banánu na smlsnutí a není pravidelný přísun masových tyčinek.
O potravu ale jistě nouzi mít nebude. Navíc měl plný žaludek na několik dnů (želvy nemusí denně žrát) a tak se mohl soustředit na "důležitější úkol", kvůli kterému byl vypuštěn. Říká se, že "láska hory přenáší", my jsme ale doufali, že Digger nemusel chodit moc daleko, než se mu podařilo najít samičku, která byla "sdílnější" než Slider a konečně se tak dočkal svého.
Marie Crossette, USA
|
Jsme domov pro opuštěná zvířata
a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz http://www.volny.cz/zvirata.
|
