PSI
Návštěva
V hlubokém dávnověku, za dob studií, jsem neměla ani 2 děti, ani deset koček, ale psa, anglického chrta, domácím jménem Cirísek. Byla to neuvěřitelně společenská, vynalézavá, podnikavá, inteligentní a pochopitelně milující psí holka. Světle béžová, s černým čumáčkem.
Když jí bylo asi půl roku byli jsme s mým přítelem pozváni na báječnou návštěvu - na chatu ke známé a vynikající zpěvačce paní Evě Olmerové. Vzala jsem svého psa a přítel též, měl v té době ohromnou, už desetiletou dogu, harlekýna Asmara.
Cirísek byl tenkrát jak živé stříbro, a mě velmi záleželo na tom, abychom na návštěvě neprovedly nějakou nezdobu, a aby vše proběhlo pokud možno na úrovni. Paní Olmerová chovala na své parcele mladého koně, polokrevníka. Jak jej můj pes zpozoroval, bylo o zábavu postaráno - ta dvě zvířata se ve chvíli spřátelila a na sluncem ozářené zelené louce se celé odpoledne proháněla dvě ušlechtilá plavá zvířata - mladý kůň a mladý chrt.
A kůň byl tím, kdo už měl té honičky dost a chtěl si trochu vydechnout. Co tenkrát udělal můj neúnavný pes? Přiskočil zezadu ke koni a pokousáváním do zadních nohou koníka znovu vybízel ke hře. Byla jsem na svého odvážného a veselého psa velmi hrdá. Spokojeně jsme se tedy usadili ve velké obývací místnosti před krbem.
Po chvíli se přiřítil i můj rozjásaný pes a dekorativně se usadil před krb do té pozice, kterou známe z filmů o staré anglické šlechtě. Vše probíhalo podle mých představ, když tu náhle pohodu a idylu narušila sílící velmi nelibá vůně. Doufala jsem, že se mě to netýká, ale po další chvíli nebylo možné odmítat podezření - a opravdu, při pozornějším pohledu na elegantního psa před krbem jsem zjistila, že je obalen koňskými kobližkami od hlavy až k patě!
Něco tak atraktivního k naparfemování si městský pes nemohl prostě nechat ujít.
Zbytek odpoledne tedy probíhal v méně noblesní režii. V blízkém ledovém potoce jsem se holýma rukama a trsy trávy pokoušela vzpouzejícího se psa zbavit jak zbytků koňského trusu, tak intenzivního zápachu To se však pochopitelně za těchto podmínek nedařilo.
Cesta domů působila zdáli barvitě a honosně - automobil se staženou střechou, vzadu krasavice s atraktivními psy - chrtem a dogou, vpředu elegantní muž s legendární zpěvačkou, uhání létem ku Praze. Za z filmu vystřiženou skupinkou však vlaje prapor odpudivého puchu. A tak i policista, který nás za překročení rychlosti nakonec zastavil, jen mávl rukou, ať honem pokračujem, protože představa diskuse pod příkrovem intenzivní "vůně venkova" ho vyděsila. Jak vidno, vše zlé je nakonec i k něčemu dobré.
A. Hammerová
|
Jsme domov pro opuštěná zvířata
a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz http://www.volny.cz/zvirata.
|
