Velká samička výra virginského se vznášela nad širými pastvinami, když nečekaně vletěla do plotu z ostnatého drátu. Nikdo neví, jak dlouho v něm visela, aniž se mohla osvobodit. Pokaždé, když se o to pokoušela, vnikal drát tím více do jejího těla. Nakonec, když byla objevena a vysvobozena z tohoto drátěného pekla, byla tak slabá, že při tom ani nevzdorovala, což je vždy špatné znamení. Tkáň jejího křídla byla rozdrásána do té míry, že ji nebylo možné zašít. Takže jsem jí ránu alespoň vyčistila, jak nejlépe jsem jen uměla. Vytrvale odmítala potravu a o dva dny později jsem tam uviděla larvu mouchy. Moje srdce zmíralo žalem. Otevřená rána byla už tak strašná, ale toto mohla být její pohřební píseň... Je ohromující, jak něco tak malého jako moucha může způsobit tak velkou škodu.