| |
PTÁCI
Vzpomínka na hrdličky I.
Jedná se samozřejmě o hrdličky zahradní, neboli balkánské, streptopelia decaocto, anglicky collared dove, které určitě dobře znáte. (Kdo si není jistý, ať se podívá na další obrázky.)
Do střední Evropy se tito ptáci rozšířili prý až po druhé světové válce, ale zato se zde rozmnožili důkladně. Tyhle hrdličky ovšem nedělají "cukrú, cukrú", nýbrž takto (příloha WAV má 65 kB). Pokud nemáte zvukovou kartu, tak se to dá opsat jako "ku kú ku" - jistě to slyšíte v létě všude kolem.
V naší čtvrti se hrdličky nejvíce rozmnožily na přelomu 70. a 80. let, kdy zde nežil jediný holub. Pak se sem začali rozšiřovat holubi z historických částí města a hrdliček začalo ubývat. Dneska jsou tu agresivních městských holubů hejna a hrdlička je bezmála vzácným ptákem.
(Pár následujících odstavců asi Ferda Šedivák zcenzuruje, aby neurazil holubáře :-) - nezcenzoruje :-) - pozn. F.Š..)
Možná taky patříte mezi lidi, kteří házejí hrdličky a holuby do jednoho pytle. Co se týče vzhledu, zdá vám rozdíl asi zanedbatelný. Mně holubi při pohledu zblízka připomínají dinosaury a nevzbuzují ve mně zrovna sympatie. Žádná holubice míru!! Jsou to tlustí, nafoukaní, arogantní ptáci!
Naproti tomu ladné a subtilní tvary hrdličky mi připadají jako zosobnění něžnosti. No, to je samozřejmě můj osobní, velice subjektivní dojem, vlastně ani nevím proč to tak cítím. Jeden skutečný rozdíl tu ale je.
Holubi ve městě dělají pěkné neřádstvo - vím o čem mluvím! Podnik, ve kterém jsem pracoval, vlastní dům s fasádou v secesním slohu, s balkony, kam se člověk neodvážil šlápnout! Nevím, kde hrdličky normálně hnízdí (to, co dále popisuji mi jako normální nepřipadá) - jestli někde na půdách, tak je to samozřejmě stejná pohroma, jako holubi.
Ale přinejmenším přespávají na stromech, věrné svému názvu "zahradní", a kdyby nic jiného, tak to je plus. V dobách jejich největšího přemnožení byly večer větve kaštanů v našem parku úplně pokryty těmito ptáky. Pod stromy tehdy ovšem tráva neměla šanci, ale nemyslím, že by to zas až tak moc vadilo...
Jestli se nemýlím, tak asi v roce 1977, zjara, si hrdličky začaly stavět u nás na okenní římse hnízdo. Ta plechová římsa vede průběžně kolem celého dlouhého bloku a hnízdo bylo 65 cm od okraje našeho okna, čili na dosah ruky, kdyby se člověk vyklonil (pro jistotu jsem to teď znova změřil metrem). A to hnízdo stavěly z drátů! Použily kousky rezavých drátů a hlavně kousky drátu s PVC isolací, jakému jsme v práci říkali "ranžír".
Dráty pěkně svinuly do kruhu a přihodily několik větviček, aby se neřeklo. Ale byla to dohromady jenom taková chatrná ohrádka, jenom aby se vajíčka neskutálela, a ta vajíčka ležela na plechu a byla ještě pořádná zima. Takže jsem si myslel něco o zdegenerovaných ptácích, kteří sotva mohou vysedět mladé. Ale hrdličky seděly trpělivě a věděly svoje. Teprve mnohem později jsem zjistil, že se oba rodiče střídají (když jedna z hrdliček byla plešatá, s lysinou na hlavě).
Jiří Doležal
Dokončení zítra.
|
Jsme domov pro opuštěná zvířata
a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz http://www.volny.cz/zvirata.
|
|
|
