| |
14.11. KŘEČCI
Křeččí svatba podruhé (Mikeš III. + Kikinka), část 1 (Eva Fadrná)
13.11. VEVERKY
Veverky v Rock Creek Parku (Lumír O.Hanuš)
Letošní archiv PET,
archiv 1999 a 2000
| |
KŘEČCI
Křeččí svatba podruhé (Mikeš III. + Kikinka), část 1
Opět jsme ve spolupráci s Renatou Žaludovou a Renatou Nováčkovou uspořádaly křeččí svatbu. A protože je to zábava lepší než americké love-story křížené s akčními filmy, rozhodla jsem se to popsat pro širší veřejnost. Za indiskrétnost se omlouvám, ale oni si to křečci zas tak neberou.
Pamětlivi předchozího neúspěchu se svatbu křečka Mikeše II. jsme tentokrát nezaváhali a Mikeš III. se dočkal svého velkého dne v jarém věku 8 měsíců. Též jeho nevěsta Kikinka (o níž psala Renata Žaludová) byla mladá, ale dostatečně dospělá, aby se o potomstvo mohla postarat. Slovo dalo slovo a termín svatby byl dojednán na 21. října.
Již den předtím přijela nevěsta ve své pojízdné rezidenci k ženichovi. Snoubenci si dali zásnubní polibek a přislíbili si, že svatba se odehraje, jakmile nevěsta řekne své "ano". U křečků jsou totiž dámy ochotny k sňatku každý 4. den a dají to najevo vztyčeným ocáskem, někdy i hlasitým jekotem. V jiné dny by se svatba mohla zvrhnout ve rvačku.
Předběžné výpočty tedy ukazovaly na 21. říjen. Připravila jsem hostinu, pozvala fotografku a slavnostně jsme snoubencům umožnili vejít do společné ložnice. Ještě že jsme byli ve střehu a nedopřáli jim soukromí!
Mladá paní místo aby se věnovala manželovi, šmejdila po akvárku a zkoumala jeho finanční situaci. Prohlídla mu zásobárnu a pelíšek, zatímco Mikeš celý zmatený běhal za ní jako přivěšen k jejímu ocásku. Po chvíli se Kikince Mikešovy něžnosti přestaly zamlouvat, otočila se a ohradila se zubama. Ještě jsem stačila do té mely sáhnout a polapit vzpouzející se paničku za kožich. Byla umístěna do svého separé, kde zpytovala svědomí (nepříliš viditelně).
Zhrzený Mikeš rejdil po akvárku jako zjednaný a tooolik toužil po nevěstě, že se mu podařilo to, co nikdy předtím a (zatím) nikdy potom - totiž vyskočit až na střechu terária. Utěšovala jsem jej, chudinku roztouženýho, že zítra určitě bude moci své vyvolené dát kytici růží a pak se dočká naplnění svého snu.
Jistě by jí i báseň složil a pod oknem zapěl, kdyby to bylo co platné. Jenže následující den se situace opakovala - nevěsta dělala cavyky, ocásek cudně schovávala a opět odmítla dvoření natěšeného Mikeše. Vidouc jeho smutek začala jsem té babě protivné vyhrožovat, že ji daruju kocourkovi Damiánovi (o němž bude řeč v Dumce) xvačině, nebude-li Mikešovi po vůli :-).
Eva Fadrná
Jak to dopadlo a jestli měl kocour Damián "hody" se dočtete v dokončení příběhu zítra.
|
|
