Ten název neberte tak doslova. Jednak nepůjde o hadici jakožto paní hadovou, ale o hadici gumovou, a jednak tato gumová hadice ukáže se býti občas kabelem. A když už to bude hadice gumová, bude to hadice virtuální.

Na přiloženém obrázku (který je prologem k obrázku z minulého vyprávění o Betynce a který zde opakuji), vidíte virtuální hadici ve stavu reálném. Je to hadice k zahradní sprše, která se takhle vyhřívá na sluníčku a občas ji někdo stočí a uklidí. Tak tomu bylo v případě, o kterém chci vyprávět. Tehdy hadice na trávě neležela, ale tráva pod ní dosud nestačila vstát a narovnat se. Její stopy byly tedy patrny i lidskému zraku. Nu a Betynka? Ta pobíhala po trávě výše zmíněným zběsilým způsobem. Na dálku se její chování nelišilo od obecného případu, leč při pohledu zblízka jsme mohli vidět, že Bety přesně sleduje hadičiny stopy, nikoli ovšem okem, leč nosem.

A jak to bylo s tím slíbeným kabelem? To bylo nedávno na Proseku, kde v současné době opravují fasádu našeho domu a kolkolem se povalují různé energetické přívody k pojízdné lávce, k elektrické vrtačce atd. atd. Pokud jen tak neškodně leží, Betynce nevadí. Prostě je nebere na vědomí a klidně je překračuji. Jenže tuhle jeden takový kabel jakýsi pracovník přemisťoval: zvednutý konec nesl v ruce a celek se tudíž dílem vznášel nad zemí, dílem se plazil po zemi jako opravdický živý had, a to všechno přímo Beytynce přes cestu. A to se Betynce nějak nezdálo. Zarazila se, nedůvěřivě kabel/hada pozorovala za že prý dál nepůjde a nepůjde. A taky nešla, dokud si ji kabelonosič nevšiml. Když zjistil, co se děje, položil kabel na zem a s porozuměním vyčkal, až Betynka přejde krutické místo a dostane se do prostoru, který důvěrně zná.

Pavel Doktor          

Kompletní stránky Pudlovin (dříve Betynky) najdete na .