| |
PET
Rock Creek Park - ráj zvířat, II
Začátek povídání Lumíra O.Hanuše o Rock Creek Parku jste si mohli přečíst včera.
Dnes Rock Creek Park a jeho stezka poskytují osvěžení v přírodním prostředí, aniž byste museli jít daleko od města.
Vesele jsem po této trati kráčel jen několik minut, když vtom se přede mnou objevil statný hnědý "jelen" s menšími parohy (ve skutečnosti to byl jelenec virginský), až jsem se lekl. Vyzývavě se na mne díval, až jsem zapomněl, že mám s sebou fotoaparát :-(. Zmizel u říčky tak tiše, jak se objevil...
Kráčím a obdivuji mně tak známou marylandskou přírodu. Byl jsem zde nespočetněkrát - s manželkou, sám, pěšky i na kole. V každou roční dobu mají tato místa jinou chuť, jiný půvab. Teď je podzim, stromy jsou zde většinou bez listí, ale přesto na mnoha z nich můžete obdivovat nádheru pestře zbarveného podzimního listí.
Liány plazící se po těchto stromech jsou všudypřítomné. Mnohé tak silné, že byste se na nich mohli houpat jako Tarzan. Jsou téměř zakouslé do kůry stromů. Ty silnější již listy nemají, ale řada jiných popínavých rostlin dělá ojediněle kmeny stromů s opadaným listím zelené.
Nádhera, která se těžko popisuje.
Vše je tak krásné, že se to musí vidět. Ty statné kmeny, rovné a přímé do výšky přes 20 metrů. Jdu a propadám kouzlu přírody, cítím, že s ní splývám. Náhle se napravo od stezky objeví z rostlin vytvořené dva již uschlé, přes metr vysoké stvoly, na nichž visí asi šest medailí na stuhách. Jdu blíže - opravdu, různé sportovní medaile.
Mám špatný pocit, že je to památníček již nežijícímu sportovci. A nemýlil jsem se. Na zpáteční cestě jsem se u tohoto památníčku zeptal jednoho pána. Prý zda byla zavražděna bežkyně. Pravé medaile jsou asi ty, které vybojovala při sportovním zápolení. Velice smutný okamžik jinak krásného dne.
Pokračuji dále v chůzi. Po pravé straně se objevují nízké skály. Příliš nízké na lezení, ale dost vysoké na to, abych k nim přistoupil a dotkl se jich. Srdce horolezce plesá a cítím, jak síla kamene přechází na mne. Je to další z kouzel přírody, které nelze popsat slovy.
Přecházím můstek přes říčku. Ve vodě je spousta spadaného listí. Patří to k přírodě, kterou člověk neruší, ale obdivuje. Na stezce potkávám řadu chodců, bežců, lidí se psy i cyklistů. Všude opadané listí všech barev. Vím, jak jsme v mládí vybírali v přírodě spadané listí do hodiny kreslení. Ta láska k přírodě od té doby přetrvala.
Po krajích stezky je občas zelená tráva. Jen člověk, který přišel po dlouhém pobytu na okraji pouště na toto místo může tuto podzimní přírodu ocenit jako já. A opět nádhera - ojedinělá, dosud neopadaná liána se žlutozelenými listy se vine do výše hodně přes deset metrů.
Vzácně se zde objevují jehličnaté stromy. Přibývá stromů se suchým, dosud neopadaným listím, které místy hýří všemi barvami. Trnité keře - bez listí ale zato s bohatstvím krásných malých rudých plodů - doplňují paletu těchto kouzelných barev přírody. Podcházím pod dvěma mosty, které jsou dvěma pruhy silnice, která je asi 10 metrů nad půdou lesa.
Je zde také pitná voda a tak se osvěžuji.
Lumír Ondřej Hanuš, Rockville, Maryland, USA
Pokračování zítra.
|
|
