PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Co nového v naší smečce koncem září (Ivana Jirková)

5.12. VEVERKY
Veverčí stěhování (Marie Crossette)

4.12. PSI
Kudy, kudy cestička... (Pavel Doktor)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001 a 2002

VEVERKY
Veverčí stěhování

V půlce října u nás bylo stále krásně teplé, i když spíše tornádové počasí, tedy převážně zataženo, nebo déšť. Přesto i zde už byl ve vzduchu cítit podzim. V jeden vyjímečně slunný den, když jsem zrovna byla na zahradě, zahlédla jsem něco, co jsem až dosud nikdy neviděla. Naše zadní část pozemku je celá oplocená drátěným plotem. Před asi polovinu tohoto plotu jsme si pro větší soukromí nechali navíc postavit dvoumetrový plot dřevěný, vlastně takovou ohradu. Je z dlouhých prken, nahoře zakulacených.

Po vršku tohoto dřevěného plotu bravůrně běhají a balancují veverky jako po spoji mezi stromy a aby se tak dostaly ke krmítku. To stojí na vysoké tyči mezi dvěma rozložitými, vysokými a celý rok zelenými cedry. Krmítko je stále zásobeno slunečnicovými semeny, která kupuji tak dvakrát do roka ve 20. kilovém pytli.

Jak už jsem dávno zjistila, nic jiného zdejší ptáci nezobou, jakákoli jiná semena na krmítku časem jen zvlhnou, naklíčí a splesniví. Slunečnicová semena chutnají nejen ptákům, ale i veverkám, které se se všemi ptáky dobře snášejí, zřejmě proto, že semen je dostatek a krmítko prostorné.

Nevím přesně kolik veverek naší zahradu navštěvuje, myslím, že tak 4 nebo 5. Jsou stále dost plaché a já se je nesnažím ochočit vzhledem k tomu, že po zahradě volně běhají i naše dvě kočky. Když si některá veverka chce do trávy schovat starý oříšek nebo jinou pochoutku, kočky jí napjatě sledují a já musím být ve střehu, abych mohla včas zasáhnout...

Všechny veverky čiperně běhají ve větvích a až teprve při bližším pohledu rozeznám, že jde třeba o veverku mladou. Vysloveně malé veveřičky jsem tu ale dosud nikdy neviděla. Asi před dvěma roky jsem sledovala veverku, jak si stavěla hnízdo poměrně vysoko ve větvích jednoho cedru za bazénem. Ale ani tehdy jsem žádná mláďata neviděla a říkala jsem si, že zřejmě zůstávají v hnízdě, dokud nejsou dospělá a soběstačná.

Tenhle strom nám ale začal příliš stínit a tak jsme nejen seřízli jeho korunu, ale hodně mu prořezali i větve. Od té doby jsem na tomto stromě, ani na jiném na naší zahradě žádnou veverku hnízdit nespatřila a myslela jsem, že si k tomu našly místo na stromech v zahradách sousedů.

Když jsem tedy v ten říjnový den zaslechla hluk na hranách plotu, nejprve jsem byla přesvědčená, že se tam zase honí veverky a šla se podívat jen tak pro potěchy pohledu. Veverky tam sice byly, ale vypadaly nějak jinak takové divné klubko se dvěma huňatými ocasy.

Když se veverky honí, nepoznám jestli je to jen tak z legrace, nebo zda odhánějí případného vetřelce. Často se ozývá různé štěkání, bafání, kňíkání, mlaskání a podobné zvuky, které už jsem se naučila rozeznávat jako veverčí.

Můj první dojem proto byl ten, že se dvě veverky pustily spolu do křížku a jsou do sebe zakousnuté. Zatleskala jsem proto rukama, abych je od sebe rozehnala. To dvouocasé klubko ale zůstalo pevně spojené a jen z dřevěného plotu přeskočilo na vedlejší větev stromu, kde se chvíli zastavilo.

První veverka se na mně dívala svýma korálkovými očima a nazlobeně mrskala ocasem. A já jsem zjistila, že ten druhý ocas patří menší veverce, která byla zespodu zavěšená jako opička na mámině břiše, které pevně objímala všema čtyřma nohama.

Hlavičku musela mít zabořenou do mámina kožichu, protože nebyla vůbec vidět. Tak jsem chlácholivě a omluvně na veverku promlouvala a ta po chvilce pokračovala ve svém "stěhování mladých". Samozřejmě jsem byla zvědavá a sledovala jsem, kam to své dítě nese.

Veverčí máma přehopsala se svým břemenem další kus plotu a pak začala vyskakovat do vrcholu cedru u krmítka, kde jsem jí ztratila z dohledu. Strom je to vysokánský a v jeho koruně už jsou větve hodně hustě u sebe. Chvíli mi proto trvalo, než jsem s hlavou zvrácenou nazad a s pomocí dalekohledu rozeznala až téměř ve špici stromu veliké hnízdo z něhož zvědavě vykukovaly dvě veverčí hlavičky.

Stěhování dalších veverčat už jsem neviděla, možná mládě, které veverčí máma právě přenesla, bylo poslední.

Takže mi zůstává utajeno, odkud ty svoje děti přenášela a proč. Vždyť si pro ně musela tohle nové, veliké hnízdo nejprve postavit. Možná si chtěla na zimu (i když mírnou a krátkou) připravit pro svojí rodinu teplejší pelíšek, možná se jí ten původní z nějakého důvodu znelíbil.

Přesto se mi zdá polovina října už poněkud pozdě na to, aby v hnízdě byla ještě veverčata, která neumí sama dobře běhat a máma je musí přenášet. Nebo už běhat dovedou, ale tento způsob stěhování do nového obydlí připadal starostlivé veveřici rychlejší a možná i bezpečnější. A já jsem dostala od přírody novou lekci.

Až dosud jsem totiž nevěděla, natož se stala svědkem toho, že i veverka přenáší svá mláďata z míst na místo. Viděl někdo něco podobného?

Marie Crossette, USA

Nabízíme štěnata, vhodná ke hlídání, k domku na zahradu, narozena 28. srpna 2002
Matka: německý ovčák (Cora); Otec: vlčí špic (Rex)
Pejsci: corexové (3 holčičky a 7 chlapečků) - jsou roztomilí - viz povídání s fotkama v PET.
Případné další informace na tel. 603515469 nebo e-mail: spkfig@sps-karvina.cz
Neuhlídali jsme je a teď máme velké starosti :-/. Nechcete mne? Budu dobrý a spolehlivý kamarád! (12 kB)

Jsem šestiletá fenka Zorina, ze tří čtvrtin německá ovčačka, menšího vzrůstu. Jsem hodná a poslušná, hlídala jsem dům, ale zemřel mi pán :-( a sama být nemohu. Hledám nový domov - nejlépe někde v domku se zahradou. Pokud máte zájem mě adoptovat, zavolejte, prosím, na pražské telefonní číslo 241741666 nebo na mobil 723952991 - Záviškovi.

Nalezená fenka - ovčačka, drobnějšího vzrůstu, která marně čekala na svého pána nebo asi spíše paničku (má raději ženské) poblíž Starého Vestce, v budce u autobusové zastávky. Je to neagresivní pes, velmi milý, jednoznačně s ní bylo dobře zacházeno, ale nemá ráda kočky (což jí promineme). Pokud by náhodou některý čtenář PET věděl, že někdo ji hledá, bylo by to báječné. Bylo by dobré i kdyby někdo se jí chtěl ujmout a vytvořit ji hezký domov. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Blanka

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky