PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: VII. Kočičí trio aneb chovatelské začátky (Růža Vaništová) / Život je jen náhoda - jeruzalémské kočky X. (Lumír O.Hanuš)

25.2.BROUCI
Posvátný skarabeus ve Svaté zemi (Lumír O.Hanuš)

24.2.PSI
Úklidová četa (Pavel Steiner)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

BROUCI
Posvátný skarabeus ve Svaté zemi

Kdo by neznal skarabea, posvátného brouka starých Egypťanu, opředeného mýty, který byl u nás degradován na obyčejného hovnivála :-/. Brouka, který byl pro Egypťany posvátným zvířetem a symbolem "slunce povstávajícího ze země", které brouk tlačí po nebi. Stal se pro ně uctívaným symbolem převtělování a věčného života. Byli překvapeni z toho, že z obyčejného trusu může vzejít nový život a považovali to za zázrak. Pro nás je jen broukem, který se hrabe ve výkalech.

Když jsme se letos v květnu domluvili s kamarády na prozkoumání nových skal k případnému lezení, netušil jsem, že konečně nastal den, kdy konečně spatřím posvátného skarabea. Vyjeli jsme ráno z Jeruzaléma směrem na východ po vedlejší silnici směrem k Jerichu a za usedlostí Kochav HaŠachar zastavili na okraji silnice. Odtud jsme vystoupali doleva prudkým svahem ke skalám (jaksi jsem s tím nepočítal a tak jsem neměl sluneční brýle - slunce pražilo - a na nohou měl jen sandály - rostliny jsou zde typicky trnité).

Při výstupu jsem uviděl hnědého, velice tlustého, stočeného hada. Docela jsem se lekl, ale ukázal se být bez hlavy (?!), takže žádné nebezpečí. Jinak tam bylo na svahu obrovské množství konipásků. Skály se ukázaly být opět lezecky nezajímavými (i když vzhledově krásnými) a tak jsme sestupovali zpět k autu.

Vruboun posvátný se dvěma hrboly na čele (12 kB)

Při sestupu kamarády najednou něco zaujalo a volali mně, ať se jdu podívat. Narazili na skarabea, jak si valí zadníma nohama obrovskou kuličku (vlastně lezl pospátku). Moc mu to do kopce nešlo a často se skoulel se svahu o mnoho více nežli vystoupal.

Škoda, že jsem neměl fotoaparát!

Vruboun posvátný při pohledu shora (10 kB)

Taková vzácná příležitost. Kdoví, zda se mi to ještě někdy poštěstí. Nevadí, ve vzpomínkách zůstane tento obraz uchován. Dlouho jsem jej pozoroval a obdivoval jeho píli.

Skarabeus, česky vruboun (Ateuchus, Scarabaeus) žije okolo Středozemního moře. Je to černý brouk, který má na hlavě polokruhový, hluboce vroubkovaný štít (takto je hlava uzpůsobená k hrabání, podobně jako přední nohy, které jsou silnější). Najdeme ho v oblastech s řídkou vegetací na teplých a suchých plochách, většinou s písčitým podkladem. Místy bývá hojný, já jsem však na takovou oblast nenarazil a tak pro mne s jediným nálezem zůstal i nadále vzácným a tajemným.

Skarabeus si valí svoji kuličku z trusu - Kenya (16 kB)

Vrubouni mají zcela zvláštní biologii. Sameček i samička vytvářejí z trusu zvířat malé kuličky, které si válí na pro ně příhodné místo. Lezou přitom pozpátku a kuličku postrkují svýma zadníma nohama a zadečkem. Na vhodném místě vyhrabe sameček do půdy důlek, do kterého tuto kuličku uloží. Samička ji pak upraví do hruškovitého tvaru a do její špičky naklade jedno vajíčko. Poté kuličku zahrabou do země.

Vylíhlá bílá larva se živí trusem z kuličky a nakonec se jako nějaká mumie zakuklí.

Dospělí brouci se podobně jako larvy živí trusem z kuliček, které si zahrabávají.

Vruboun Scarabaeus pius má délku jen 1,1 - 1,8 cm. To černého vrubouna posvátného (Scarabaeus sacer), který dorůstá 2 až 3 cm a má na čele dva hrbolky (samička rezavě obrvené holeně zadních noh), staří Egypťané uctívali a dávali jej i do hrobů svých zemřelých. Řekové jej nazývali Heliokantharos nebo Kantharos a Římané Scarabaeus. V hieroglyfech označuje hlásku khepru, což značí býti či existovati.

Skarabeus si připravuje důlek na zahrabání své kuličky (15 kB)

Třicet vrubů jeho těla bylo symbolem třiceti dnů v měsíci. Doba, kdy ukládal do hnojných kuliček vajíčko, byla uváděna ve vztahu s lunárním měsícem. Líhnutí zárodků v hnojných kuličkách bylo přičítáno vlivu slunce na zem a bylo symbolem životodárné sluneční činnosti.

Též se mělo za to, že existuje jen jednoho jediné pohlaví a odtud byl představitelem samobytnosti, samoplodnosti a tvůrčí síly přírodní vůbec. Za tohoto předpokladu vlastně vznikal sám ze sebe a stal se takto broučí analogií samotného boha, který stvořil svět sám ze sebe. To učinilo skarabea symbolem reinkarnace. Jeho podoba byla vyrývána do posvátných kamenů (ať již z vápence, lesklého mastku či jiného materiálu), které byly nošeny jako amulety (skarabeus měl významnou úlohu při cestě do podsvětí) a často také vkládány do hrobů k mumiím.

Protože byli zosobněním boha slunce, umisťovali do mumií místo srdce jako jejich ochránce u soudu mrtvých okřídlené vrubouny. Na jejich spodní straně byla vyryta slova 30. kapitoly Knihy mrtvých: "Ó, mé srdce, ty nejvnitřnější části mé bytosti! Neobracej se proti mně jako svědek před tribunálem. Neboť ty jsi bůh, který je v mém těle, můj stvořitel, který udržuje mé údy."

Skarabeus, kudlanka a cikáda na poštovní známce (12 kB)

Ve velkých rozměrech se často objevují jeho obrazy v chrámech, hrobech a na památnících. Pohřebiště mykénského původu v Kamiru a Ialyssu se mohou pochlubit egyptskými královskými skarabey. V Kamiru byl nalezen skarabeus, který patřil Thoutmeovi III. (15. století př. n.l.) a v Ialyssu, který patřil Amenophiovi III. (začátek 14. století př.n.l.).

V souvislosti se skarabeem stojí za to navštívit chrám v Karnaku. Součástí chrámu je obrovská sloupová síň, posvátné jezero a velký kamenný skarabeus, kterého když prý sedmkrát oběhnete, splní se vám vaše přání. Řada egyptských žen obchází tohoto skarabea dokola, aby přivedly na svět svého potomka.

Valit si svou kuličku na poštovní známce (14 kB)

Tohoto žulového, 2,5 m velkého skarabea zasvětil Amenophis III bohu slunce Atum-Khepri, který byl zobrazován ve tvaru skarabea. Khepri znamená "sám od sebe vznikající" a zároveň je to název pro vrubouna posvátného. Bohem slunce však byl i Re (u nás známý jako Ra) a Atum. Egypťané to vyřešili tak, že Khepri (Chepri, Kheper, Khepera) byl nazýván "Vycházející Slunce", Re "Slunce v zenitu" a Atum jako "odpolední (zapadající) Slunce".

Když se člověk nad tím zamyslí, tak sami řekněte - no není to nádhera? Obyčejný hovnivál a díky staré vyspělé civilizaci dostal nádech něčeho tajemného, nevšedního a posvátného. Takže doufám, že až jej potkám příště, budu mít fotoaparát po ruce.

Pro tentokrát přikládám jen obrázky z Internetu.

Lumír Ondřej Hanuš, Jerusalem, Israel

Nechybím vám? Odpočívám (9 kB) Jsem asi dvouletá fenka, kříženec pitbula a ridgebacka, klidná, hodná, velmi přátelská k lidem i k ostatním zvířátkům, kočky nevyjímaje - ozkoušeno při opakovaných návštěvách v útulku.
Ztratila jsem se - nebo mě někdo vyhnal? Co na tom záleží... Našli mě před časem na Mělníce, to jsem si při toulání vybrala nového páníčka a přidala se k němu, bylo to moc fajn. Do rodiny teď ale přibylo čerstvé miminko, navíc obýváme sídlištní byt, který takovému hafanovi, jako jsem já, k vydovádění prostě nestačí. Potřebuju dvorek, zahrádku. Nebo páníčka sportovce, který uvítá parťáka ke své denní dávce naběhaných kilometrů. A tak se ptám: nechybím vám? Tel. 487824371.

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky