PSI
Píchlej pes
Jednoho krásného dne během naší dovolené na chatě jsme s Indym vyrazili na cyklovýlet. Neměli jsme ještě vyzkoušeno, kolik kilometrů Indy zvládne uběhnout, ale výlet neměl být o moc delší než dvacet kilometrů. Trasa byla naplánovaná od chaty přes Skalku na Husí cestu, pak přes Dřevčice do údolí kolem Chudého Hrádku na Kozlí Roh, dál po silnici do Loubí a přes sedlo pod Vlhoštěm a Hvězdu zpět do Skalky.
Indymu se cesta moc líbila, většinou mohl běžet volně bez vodítka. V Dřevčicích ho Jana připnula na vodítko, protože nás čekal kousek cesty po silnici. Zastavili jsme na malé občerstvení na návsi u krámu a hned došlo k drobnému incidentu.
Nějaký volně ložený místní voříšek přeběhl silnici a začal se sápat na Indyho. Ten si to samozřejmě nenechal líbit a strhla se menší rvačka. Oba bojovnící byli asi tak stejné váhové kategorie, takže boj byl chvilku vyrovnaný. Pak ale Indy začal získávat převahu, zejména díky své mrštnosti a místní borec musel ustoupit.
Nějaký strýc se nakonec zvedl od piva a zahnal místního voříška domů.
Z Dřevčic jsme odbočili do údolí a podél potoka mezi skalami dojeli k Chudému Hrádku neboli Poustce. Je to troska malého hrádku v místě, kde se sbíhají dvě údolí. Kousek dál poblíž již nepoužívané vodárny je u cesty stará dřevěná bouda a nově vybudovaná udírna, vedle ní je tabule s mapou horolezeckých terénů. Delší cestou podél potoka jsme se dostali na Kozlí Roh, kde byl na louce dětský tábor.
Následovala cesta po silnici do Loubí a Indy musel být kvůli autům opět na vodítku.
Pustili jsme ho až za vsí na polní cestě. Indy běžel před námi a na chvilku zaběhl do houští. My jsme ho mezitím minuli a když se Indy vrátil na cestu, ztratil trošku orientaci. Protože nás neviděl, vyrazil po cestě tryskem zpátky ke vsi. Jana se naštěstí ohlédla a zavolala na něj. Pak teprve Indy otočil a nabral správný směr.
Jak byl rád, že jsme mu neujeli!
Pokračovali jsme kolem bývalé hájovny a v sedle pod Vlhoštěm jsme se na chvilku zastavili. Zbývalo nám ještě tak šest kilometrů, sjet dolů pod sedlo, pak vyšlápnout na Hvězdu a přes les do Skalky. Odtud je to na chatu už necelý kilometr.
Jenže řízení osudu nám nedovolilo cestu dokončit.
Indy najednou kviknul bolestí a začal kulhat. Sjeli jsme ještě pomalu na rozcestí pod sedlem, ale bylo jasné, že to takhle dál nepůjde. Indy běžel jen o třech, nemohl na tlapku došlápnout. Jana mu ji prohlédla a objevila včelí žihadlo. Dávka včelího jedu Indymu tlapku zcela ochromila.
Přemýšleli jsme, co dál. Vzít Indyho na nosič kola, to by nebylo to nejlepší řešení. Budu muset dojet pro auto a Jana s Indym se zatím zkusí dostat k silnici, je to tam sotva půl kilometru. Nasedl jsem tedy na kolo a vyrazil napřed. Už se začínalo stmívat a tak jsem pořádně šlápnul do pedálů.
Těch zbývajících šest kilometrů na chatu jsem zvládnul docela rychle.
Oznámil jsem dětem a babičce, že máme píchlého :-) psa, vzal klíčky od auta a vyrazil přes Blíževedly směrem na Hvězdu. Už byla skoro tma, když jsem u Stranného potkal Janu s Indym.
Když jsem je pod sedlem opustil, Indy se zvedl a pokusil se běžet za mnou. Tlapka ho sice bolela, ale strach ze ztráty páníčka byl silnější. Indy to zkrátka rozběhal. A tak Jana s ním ujela ještě další tři kilometry, než jsme se zase potkali. Indy měl velkou radost a už vůbec nekulhal.
Naložili jsme kolo do auta a dojeli na chatu, mezitím se už úplně setmělo. Indy i přes tu nehodu se žihadlem zvládnul uběhnout asi třiadvacet kilometrů a nebyl nijak zvlášť vyčerpaný. Dokonce se dožadoval před spaním ještě večerní procházky. Šli jsme s ním, ale jen kousek.
Teď jsme toho totiž už měli dost zase my :-).
Pavel Steiner
Další povídání o Matějovi, Pifovi, Indim a kočce Sally najdete na stránkách Pavla Steinera.
