VEVERKY
Loupeživá veverka
Naše chatová sousedka Jarka si přivezla z domova bedničku vlašských ořechů. Doma nemá čas, aby je vylouskala, před Vánocemi pak už vůbec ne, tak to zvládne konečně během dovolené. Uložila je na verandu, ovšem pro přemíru jiné práce kolem chaty na ořechy zapomněla.
Po dvou dnech se jí zdálo, že ořechů v bedýnce poněkud ubylo. Nevěnovala tomu zprvu moc pozornosti, ale když si konečně po týdnu na ořechy zase vzpomněla a rozhodla se, že je vylouská, bedýnka byla téměř prázdná :-). Na dně zůstalo jen pět ořechů...
Vzala tedy louskáček a zjistila, že čtyři z nich jsou prázdné nebo zkažené. Nakonec jí tedy zůstal jen jeden ořech z celé bedýnky. Samozřejmě jí vrtalo hlavou, kam ořechy zmizely. Podezření padlo na veverku, ovšem, jedna se tu přece občas vyskytuje. A jak poznala, které ořechy jsou dobré a které tu má nechat? Nejspíš podle váhy, možná i čichem. Nakonec, vždyť je to přece její živobytí.
Úrodu lískových oříšků dole pod chatou taky vždycky sklidí jako první a nám nechá jen ty prázdné a červivé. Jarka přemýšlela, jak by se jí za tu loupež pomstila. Příležitost se naskytla poměrně brzy, hned nazítří. Jarka zrovna plela skalku vedle chaty, když se veverka objevila na blízkém smrku. Jarka se přikrčila za stromem a tiše vyčkávala.
Veverka běhala po větvích a pak pomalu šplhala dolů po kmeni. Jarka do poslední chvíle ani nedutala. Pak se veverka objevila před ní přímo ve výši obličeje. Na vteřinku ztuhla a v tom okamžiku na ni Jarka bafla. Veverka se vyděsila tak, že málem spadla se stromu na zem. V poslední chvíli se zachytila drápky a hned to Jarce vrátila i s úroky.
Zaprskala na ni a bleskurychle vysypala ve veverčí řeči pár nadávek, než utekla po kmeni nahoru do větví. Nebo, že by to byl projev díků za bedničku plnou ořechů? Nevím, nerozumíme po veverčím. Pomsta se tedy Jarce vydařila a veverka si to určitě bude dost dlouho pamatovat a sousedovic verandě se vyhýbat.
Tedy, alespoň do chvíle, než se tam zase objeví něco dobrého k snědku :-).
Pavel Steiner
Další povídání o Matějovi, Pifovi, Indim a kočce Sally najdete na stránkách Pavla Steinera.
