PSI
Indy a velká voda
Už to je víc než rok od té doby, co jsme si přivezli Indyho z útulku a stále se musí učit nové věci. Letos v létě se poprvé seznámil s velkou vodou. Nebojte se, nešlo o žádné povodně. To jen Lipenské jezero v jeho nejširším místě lze nazvat "velkou vodou", alespoň z pohledu malého pejska.
Indy do té doby neměl s vodou téměř žádné zkušenosti. Pravda, ve vaně se občas sprchoval, když na procházce pršelo a on si příliš zaneřádil svůj chlupatý podvozek. Ale loužím na chodníku se vyhýbal a rybník nebo řeku zřejmě dosud taky neviděl.
Když jsme dorazili do kempu v Černé v Pošumaví, šli jsme Indyho hned s tou velkou vodou seznámit. Indy došel k vodě, namočil tlapku a hned ji otřepal, stejně jako kočka. Asi to doma pochytil od Sally :-). Do vody se mu moc nechtělo a my jsme ho zatím nijak nenutili. Budeme ho muset zvykat postupně, aby se nebál.
Hned druhý den jsme ho s Janou vzali na výlet na naší nafukovací lodi. Helena nás doprovázela na malém nafukovacím kajaku-Tomíkovi. Indy ochotně nastoupil a vyrazili jsme podél pobřeží do nejbližší zátoky.
Během cesty Indy jevil zájem o všechno, co kolem viděl. Děti, honící se na břehu, rybáře i pejsky na pláži. Zvláště ti pejsci by ho náramně zajímali, ale do vody si zatím netroufal. V zátoce jsme se vykoupali a začali jsme Indyho lákat do vody. Zpočátku se mu moc nechtělo, ale pak se otrkal a po chvíli byl už ochotný i kousek plavat.
Vzali jsme ho pak na loď, odstrkali kousek od břehu a lákali ho, aby do vody sám skočil. Indy je chytrý pejsek a tak to po krátkém tréninku bez problémů zvládal. Po chvíli blbnutí ve vodě jsme se obrátili na cestu zpátky. Jana s Helenou přibraly Indyho a jely na velké lodi a já si vzal Tomíka.
Po výjezdu ze zátoky jsme se dostali do úseku, kde foukal silný protivítr a dělaly se skoro půlmetrové vlny. Na malém kajaku jsem měl co dělat, abych udržel směr a ve vlnách se nepřevrátil. Raději jsem zvolil trochu rychlejší tempo, abych tu oblast měl brzy za sebou. Neměl jsem čas se ohlížet za sebe, pak na holky počkám někde u břehu. Jenže za mnou se mezitím odehrávalo malé drama...
Indy byl zpočátku v klidu a coural klidně po okraji lodi a každou chvíli někde překážel. Sledoval, že se mu páníček vzdaluje pryč a začal být nervózní. Díval se za mnou a začal kňučet, nebo spíš pískat, jak on to umí. Jana s Helenou měly plné ruce práce s veslováním a tak na Indyho moc nedávaly pozor.
Najednou se Indy rozhodl, odrazil se a skočil do vody. Chtěl plavat za mnou, ale v těch vlnách by to asi těžko zvládnul. Indy to brzo pochopil a vrátil se k lodi. Jenže sám zpátky vylézt nedokázal a Heleně se ho nedařilo vytáhnout. Nakonec musela Jana otočit loď, přestat veslovat a vytáhnout Indyho sama. Byl z toho plavání poněkud otřesený, určitě si párkrát neplánovaně loknul trochu vody.
Když mě holky po chvíli dojely, hned jsem to od Jany schytal. Jak to, že jsem tak nezodpovědně opustil pejska :-/. Vždyť se teď určitě bude vody bát.
Pravda je, že Indy dalších pár dní měl z vody trochu větší respekt a moc se mu do ní nechtělo. Ale na lodi jezdil rád, zkusil to i na Tomíkovi a dokonce i na nafukovací matraci. To se mi doslova vydrápal na záda rovnou z vody.
O týden později už na své první vodní dobrodružství docela zapomněl a byl ochotný i plavat. Vzali jsme ho na výlet na Tajvan (místní ostrůvek asi dva kilometry vzdálený) a Indy na zatopené písečné pláži s chutí běhal a dováděl a už mu vůbec nevadilo, když občas skočil omylem i do hluboké vody.
Tak nám zbývá ho ještě naučit jezdit na kanoi, jenom jsem zvědav, jak ho tam při jeho temperamentu udržíme v klidu, aby nás nepřevrátil. No, uvidíme, snad se nám to podaří příští rok a zase si sjedeme nějakou řeku.
Pavel Steiner
Další povídání o Matějovi, Pifovi, Indim a kočce Sally najdete na stránkách Pavla Steinera.
Tohle povídání jsem doplnil o pár dokumentárních fotek.
