Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.
Minule jsem psala o ztrátě Filípky a o tom, že kolegyně Iveta nabízí náhradou malého králíčka z posledního vrhu svých zakrslých beranů s kresbou japonského králíka.
Dost jsem váhala. Věděla jsem totiž, že Kamila bude chtít jako další zvíře spíš kočku. Ale Kamila byla v lázních a mě bylo jasné, že Jirce je smutno a jediná možnost jak jí opatřit novou králičí kamarádku je postavit Kamilu před hotovou věc...
A tak jednoho dne Iveta přivezla z Kuřimi v přepravce celý svůj vrh pěti asi dvouměsíčních králíčků. Ten den lilo jako z konve, a tak jsme se schovaly i s přepravkou pod nejbližší vchod do domu. Měla jsem podmínku, že to musí být samice. No u tak mladých králíčků se to někdy s jistotou nepozná. A tak Iveta brala do rukou jednoho po druhém a říkala: "Samec, samec, taky samec - no tohle nevím, a tohle by mohla být samička." Tak jsme tu "možná samičku" strčili do přenosky a já s ní honem šla do tepla naší pracovny.
Pršelo i večer, a tak místo daleké cesty ke Kamile jsem králíčka vzala domů. Moje kočičí Princezna pozorovala přenosku z uctivé vzdálenosti. Ona se totiž zvířat větších než noční můra bojí :-/. Ještě tak pozoruje ptáčky za sklem okna.
Druhý den byla sobota, a tak déšť nedéšť, šla Malá (tak se jí prozatímně říká) na místo určení. Bylo mi totiž jasné, že na seznamování králíčků musím dohlížet, aby ji třeba Jirka neubližovala. Tudíž jsem byla připravena strávit u Kamily značnou část víkendu.
Ale byla to zřejmě láska na první pohled :-). Nejdříve jsem na lodžii přinesla Malou v přenosce. Jirka si ji přišla prohlédnout a očichat, ale když viděla že k ní nemůže, ztratila po chvíli zájem. Tak jsem Malou vyndala ven, posadila se na práh a vzala si ji na klín. A tehdy nastala ta snad nejhezčí chvilka prvního kontaktu: Jirka se mi opřela předníma tlapkama o klín, a už se třel čumáček o čumáček :-).
No a nakonec jsem tedy obě zavřela spolu do králíkárny a sledovala, co se bude dít. Nastalo vzájemné očichávání zadečků provázené točením se v kruhu až do chvíle, kdy Malá měla asi té pozornosti a olizování zadečku už dost. Občas skočila raději na opačnou stranu králíkárny, a za chvíli Jirka za ní, a tak to šlo pořád dokola.
Ale přesto se zdálo, že je to v pohodě, nebyla to žádná zběsilá honička. A tak jsem asi po třech hodinách odešla domů a vrátila se až v neděli. To už byly obě spřátelené a přitisknuté bokem k sobě, a tak jsem se odvážila je nechat volně běhat po lodžii, jak je Jirka zvyklá.
To bylo radosti z velkého prostoru, který zatím malá nepoznala! Začala kličkovat a skákat radostí po celé lodžii. Jenže nakonec přistála přímo v kastrolku s vodou :-))), kterou tam mají na pití. Takže ze šťastného králíčka byl mokrý králíček, který musel být odnesen do obýváku a vysušen. A vodu musejí králíci odteď pít jen z napáječky.
Právě došel od majitelky e-mail s jménem. Takže už to není Malá, ale Vendy (podle hrdinky z Petera Pana). A kdyby to snad byl sameček, bude Venda = Vendelín a slavil by jmeniny i setkaniny s Kamilou ve stejný den.
No snad by s Jirkou, které je 7 let, nic nezplodili...
Další týden se měla vrátit Kamila. Netušila, co ji doma čeká, nechtěla jsem jí totiž zprávou o smrti Filípky kazit pobyt v lázních. V poslední chvíli před jejím příjezdem jsem se rozhodla, že se pokusím Filípku pohřbít sama.
Za nedobrovolné pomoci hrobníčka krtka se mi to večer za tmy podařilo. Odpočívá na místě, kudy Kamila často chodí. A krteček se zhnuseně přestěhoval o pár metrů dál.
Týž den zazvonil pozdě večer telefon. Kamila se právě vrátila a přečetla si na stole smutnou zprávu s poznámkou o novém králíčkovi. Ale netušila, že už je v králíkárně. Až když jsem se jí zeptala, co mu říká, zeptala se: "Ona už je tady? To se musím jít hned podívat!"
Inu, nějaké poznámky o tom jak jsem ji doběhla byly, ale ušáček, krotký už ze svého rodiště, už byl prostě její :-).
A tak jim všem přejme - Kamile, Jirce i Vendy - ať si spolu užijí hodně radosti.
Renata Žaludová, 23.11.2004
Poznámka:Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.
Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Minule jsem psala o 
